Toník má dva a roky a čtvrt! Je už tak strašně veliký a dospělý. I když je teda oficiálně ještě stále batole, připadá mi spíš už jako předškolák. Už toho hrozně moc zná, co nezná, na to se ptá, o všem přemýšlí a vše si pamatuje. Hraje si vlastní hry a taky si hraje s rodným jazykem, krásně si hraje i s jinými dětmi. Je to náš kouzelný chlapeček. O tom, kolik se posunul za poslední rok, se skoro bojím přemýšlet. O tom, kolik se posunul za poslední tři měsíce bude tento příspěvek.
Toník před rokem - patnáctiměsíční
Hrubá a jemná motorika
Toník chodí, běhá, lítá. Všude s námi dojde, na ruce chce jen minimálně a už se na něj dá celkem spolehnout, že když je to potřeba, fakt jde a nezastavuje se všude okolo nebo netrvá na tom, že se půjde na druhou stranu a podobně. (Už jsem skoro zapomněla, jak bylo tohle nepříjemné. :D ) S pěkným počasím znovuobjevil skejtík u kočárku a rád na něm jezdí. V samotném kočárku už jezdí jen ve dvou případech - když jedeme ráno do školky a chci to mít rychle vyřízené nebo když se někde zdržíme do večera a chceme ho už lehce unaveného či protivného rychle dostat domů. Puky už je mu vyloženě malé, sice si ho někdy ven bereme, ale když má příležitost někomu někde obsadit nějakou větší motorku, ihned jde do toho. Teď už máme po rodině zděděné "velké" odrážedlo Yedoo TooToo a poctivě vyčkáváme, až do něj ještě trochu doroste a sebere odvahu vzít ho ven. Zatím na něm "jezdí" po bytě a i na terasu se zdráhá. Kromě toho miluje schovávání, odpočítávání a následné utíkání, plazení, chození po schodech (už parádně střídá nohy), šplhání na překážky, zdolávání různých rantlů apod.
Staví vysoké věže i z malých kostiček. Celkem si taky oblíbil různé vkládačky. Vůbec se za ten poslední čtvrtrok celkem dost trpělivě zabýval nějakými drobnými motorickými činnostmi - baví ho skládání obrázků, lepení přísavek na okno, hry s magnetkami. Na popularitě také získává kreslení, kde se viditelně zlepšuje. Umělec z něho teda asi žádný nebude (nebo nevím :D ), ale od horizontálního čárání sem a tam už celkem pokročil k pěknějším čmáranicím s vyšším podílem čar vedoucích odněkud někam a koleček. Rád taky střídá techniky - fixy, křídy, voskovky, malování vodou (nebo maminčinou rtěnkou :D )a nově taky foukací fixy. Končí u toho vždy řádně umazaný.
Hry a hraní si
V samostatné hře u Toníka za ty poslední tři měsíce proběhl největší posun vůbec. HRAJE SI SÁM! Tak, konečně to můžu takto napsat. Sice výrazně preferuje hry s někým, ale sám to zvládá už moc pěkně. Sice u ničeho nevydrží nijak výrazně dlouho (průměrně tak 15 minut), ale těchto úseků je za den už celkem dost. Pozoruji první symbolické hry. Třeba si vezme plastového tygra a hraje si, že tygr chodí po nábytku a skáče a křičí uááá. Vymýšlí si příběhy. U knížek i u hraček si sám vymyslí, že se třeba prasátko bojí nebo že spí, pak ho třeba probudí kohoutek a říká mu "už je ráno, musíme vstávat" apod. Dětská fantazie se pomalu začíná ukazovat a někdy žasnu, na co všechno přijde a co si vymyslí. Rád si taky hraje na něco, rád pomáhá a napodobuje.
Mezi nejoblíbenější hry a hračky posledního čtvrtroku patřila hlavně hra na schovávanou, různé blbiny a akrobacie, dále vláčky a auta všeho druhu, skládací a vkládací obrázky, zatloukačka, plastová zvířátka, magnetky, balóny, bublifuky a fixy na malování. Nejraději je ale venku - na hřišti, v šalince, u vlaků a na zmrzlince. Knížky nám teď zase o něco ustoupily do pozadí. Pořád u nás vede série Jaro atd., kde si momentálně ukazujeme první příběhy, které se v knížkách odvíjejí vždy přes několik stránek. Třeba jak Zuzka ztratila čepici, jak ji nejdřív měla a pak jí spadla a odnesl ji pejsek, a kde ji pak zase našla. Nebo jak Ondru zastavila v noci policie, protože jel na kole bez předního světla, atd. Čteme si teď v posledních týdnech taky před spaním, ale to by mělo správně patřit až do dalšího čtvrtroku, tak o tom příště. Jinak miluje básničky, nemám ani přehled o tom, kolik jich vlastně umí, ale bude to určitě už přes deset, spíš ke dvaceti možná. Fakt super. Často taky zpívá Olívce a ta se kýve do rytmu, což je superrozkošné.(Jo a taky často slyším: "Mami, nezpívej, já budu zpívat sám!")
Mezi zájmy vedou už od minula vlaky, ježdění vlakem, koukání na vlaky, ukazování na vlaky v knížkách. Které jsou rychlíky, které osobáky, které je Pendolino, jestli je tam lokomotiva, jestli je vidět pan strojvedoucí, atd. Šalinky, autobusy, trolejbusy, bagry, náklaďáky, jeřáby a výtahy jsou v těsném závěsu. Potom taky jakákoliv tlačítka a čudlíky, vypínače a splachovadla. V šalince chce zásadně "stojit", aby mohl být poblíž nějakého toho "mačkání". Dále následuje voda a kaluže. Potom kdysi tak oblíbená zvířátka a taky seriál pro děti Prasátko Peppa, na kterou by koukal klidně i tři hodiny denně (což nekouká).
Komunikace a jazyk je u něj i nadále špičková. Mluví jako o život i v delších větách. Velmi dobře skloňuje i časuje, používá předložky. Slovní zásobu má ohromnou. Když mu nějaké slůvko nerozumím kvůli výslovnosti, dovede ho opsat synonymem nebo jinak. Zdá se mi ale, že obecně vyslovuje celkem hezky. (I když to je asi dost zkreslená informace, "cizí" lidé by vám asi řekli, že mu často nerozumí, já to ale jako matka prostě "slyším jinak" no.) Nedávno mě úplně šokoval tím, že tetu Léňu nazval v rozhovoru s Jonáškem (jejím synem) "maminka tvoje" a když s ním mluvil o mě, tituloval mě jako "teta". No to je tedy něco! S jazykem si umí i hrát, dělá vyložené vtípky, používá několik ustálených spojení jako např. "No, to nevím, uvidíme." nebo "To není k smíchu!" apod.
Dále Toník poznává a na 85 % správně pojmenuje asi 7 barev. Umí taky napočítat do deseti a cca do pěti umí i spočítat a sčítat věci nebo lidi. Jménem zná všechny své kamarády i jejich rodiče, naší širší rodinu, sousedy a známé, dokonce i děti ze školičky. Umí zdravit a plus minus spolehlivě poprosit, poděkovat a omluvit se. Moc rád někomu přeje k narozeninám.
Toník miluje společnost - děti i dospělé, stydí se málokdy, ale i to občas zažijem u lidí, které vídá jen jednou za delší čas. S ostatními dětmi si umí pěkně hrát, s některými se ale taky umí přetahovat o hračky nebo dělat naschvály. Někdy se mi to zdá jako takové vyjasňování pozic, které trvá třeba první hodinu návštěvy, pak už je to spíš hra a kooperace. Před cizími dospělými se někdy stydí a interagovat nechce, jindy je na ně vyloženě slaďouš, asi podle nálady.
S Olívkou si hraje většinou moc hezky, čím dál tím víc mu ale vadí, když mu Olívka bere něco, s čím si hraje, což ona dělá často, protože je zvědavá. Snažíme se ho učit, že když nechce, aby mu něco miminko bralo, musí si s tím hrát někde, kde ona nedosáhne, nebo ji půjčit či vyměnit něco jiného. Tohle zatím celkem zvládáme. Jinak má Olívku hrát, říká jí "Olívčička" nebo "opička zlobivá" nebo "čičinátor". Rád ji rozesmívá, ale někdy si na ni taky ventiluje nějaký ten vztek, i když to nikdy není přes hranici.
Denní režim, temperament a nějaké ty fyzické údaje
Toník váží zhruba 13,5 kg a měří 89 cm. Pořád je spíše menší a váhově je na normě. Má už všechny zuby!! Hurá! Od dubna chodí znovu do školičky - dvakrát v týdnu - a nemocný od té doby krom asi jedné rýmy už nebyl, takže super. Za to se teda teď nově sem tam tam objeví nějaké to odřené kolínko a podobně.
V noci Toník spí zhruba od 8:30 do 5:40, s přibývajícím denní světlem si ten noční spáněk o něco zkrátil a vstává hodně brzo. Střídají se u něj noci, kdy spí bez probuzení, s těmi, kdy se budí i častěji než jednou. Chodí k němu Nekorektní. Po obědě spává dvě hodiny a pak ho většinou budím, aby nešel večer spát až po deváté. Uspávání probíhá zase o něco lépe, odpoledne tam s ním jsem tak deset minut a večer je to málokdy víc než dvacet. Takže dobré!
Jí teď celkově o něco méně, než u něj bývalo zvykem. Některé věci nechce vůbec, občas se problém do něj dostat čerstvou zeleninu, ale vyloženě stěžovat si nemůžem. Má rád rýži, těstoviny, brambory, toasty a polévky. Za ty poslední měsíce se už setkal i s více sladkostmi, takže "kočkoládové vajíčko" o Velikonocích nebo nějaký dortík, bábovka či sušenka - to je jeho. Nejvíc teda frčí zmrzka. Snažíme se to nějak rozumně regulovat a jsem ráda, že mu sladké věci v okolí nikdo většinou necpe! Pije pořád dost málo, ale tak ten půllitr za den snad už dá - pije vodu, čaj, výjimečně nějaký zředěný džusík a po spaní vždy decku kvalitního kakaa.
Od zimy je už bez plenek (článek o jeho odplenkováni ZDE) a žádnou nehodu ani nepamatuju. Čůrá úplně samostatně, doma volí většinou sezení na nočníku, venku čůrá ve stoje (míří už mnohem líp!). Pomoc u toho vůbec nepotřebuje. Teď musíme ještě zapracovat na tom , kde je a není vhodné venku čůrat. Např. že vylézt z bazénu a začít čůrat na nejbližší trávu, kde jsou lidi a deky, není úplně vončo. :D Kadit chodí střídavě na záchod a do nočníku, a pokud má možnost, vždy si na asistenci vyžádá maminku.
Tak to je náš sedmadvacetiměsíční Toníček. Většinou veselý a zvídavý a chytrý, někdy vztekací nebo jinak "rozbitý", ale stěžovat si není na co. Tohle věkové období je zase o něco méně náročné. (No, ještěže máme tu Olívku, abychom si nááááhodou na chvíli od náročné konstantní péče neoddychli :D
Mezi nejoblíbenější hry a hračky posledního čtvrtroku patřila hlavně hra na schovávanou, různé blbiny a akrobacie, dále vláčky a auta všeho druhu, skládací a vkládací obrázky, zatloukačka, plastová zvířátka, magnetky, balóny, bublifuky a fixy na malování. Nejraději je ale venku - na hřišti, v šalince, u vlaků a na zmrzlince. Knížky nám teď zase o něco ustoupily do pozadí. Pořád u nás vede série Jaro atd., kde si momentálně ukazujeme první příběhy, které se v knížkách odvíjejí vždy přes několik stránek. Třeba jak Zuzka ztratila čepici, jak ji nejdřív měla a pak jí spadla a odnesl ji pejsek, a kde ji pak zase našla. Nebo jak Ondru zastavila v noci policie, protože jel na kole bez předního světla, atd. Čteme si teď v posledních týdnech taky před spaním, ale to by mělo správně patřit až do dalšího čtvrtroku, tak o tom příště. Jinak miluje básničky, nemám ani přehled o tom, kolik jich vlastně umí, ale bude to určitě už přes deset, spíš ke dvaceti možná. Fakt super. Často taky zpívá Olívce a ta se kýve do rytmu, což je superrozkošné.(Jo a taky často slyším: "Mami, nezpívej, já budu zpívat sám!")
Mezi zájmy vedou už od minula vlaky, ježdění vlakem, koukání na vlaky, ukazování na vlaky v knížkách. Které jsou rychlíky, které osobáky, které je Pendolino, jestli je tam lokomotiva, jestli je vidět pan strojvedoucí, atd. Šalinky, autobusy, trolejbusy, bagry, náklaďáky, jeřáby a výtahy jsou v těsném závěsu. Potom taky jakákoliv tlačítka a čudlíky, vypínače a splachovadla. V šalince chce zásadně "stojit", aby mohl být poblíž nějakého toho "mačkání". Dále následuje voda a kaluže. Potom kdysi tak oblíbená zvířátka a taky seriál pro děti Prasátko Peppa, na kterou by koukal klidně i tři hodiny denně (což nekouká).
Komunikace a sociální život
Komunikace a jazyk je u něj i nadále špičková. Mluví jako o život i v delších větách. Velmi dobře skloňuje i časuje, používá předložky. Slovní zásobu má ohromnou. Když mu nějaké slůvko nerozumím kvůli výslovnosti, dovede ho opsat synonymem nebo jinak. Zdá se mi ale, že obecně vyslovuje celkem hezky. (I když to je asi dost zkreslená informace, "cizí" lidé by vám asi řekli, že mu často nerozumí, já to ale jako matka prostě "slyším jinak" no.) Nedávno mě úplně šokoval tím, že tetu Léňu nazval v rozhovoru s Jonáškem (jejím synem) "maminka tvoje" a když s ním mluvil o mě, tituloval mě jako "teta". No to je tedy něco! S jazykem si umí i hrát, dělá vyložené vtípky, používá několik ustálených spojení jako např. "No, to nevím, uvidíme." nebo "To není k smíchu!" apod.
Dále Toník poznává a na 85 % správně pojmenuje asi 7 barev. Umí taky napočítat do deseti a cca do pěti umí i spočítat a sčítat věci nebo lidi. Jménem zná všechny své kamarády i jejich rodiče, naší širší rodinu, sousedy a známé, dokonce i děti ze školičky. Umí zdravit a plus minus spolehlivě poprosit, poděkovat a omluvit se. Moc rád někomu přeje k narozeninám.
Toník miluje společnost - děti i dospělé, stydí se málokdy, ale i to občas zažijem u lidí, které vídá jen jednou za delší čas. S ostatními dětmi si umí pěkně hrát, s některými se ale taky umí přetahovat o hračky nebo dělat naschvály. Někdy se mi to zdá jako takové vyjasňování pozic, které trvá třeba první hodinu návštěvy, pak už je to spíš hra a kooperace. Před cizími dospělými se někdy stydí a interagovat nechce, jindy je na ně vyloženě slaďouš, asi podle nálady.
S Olívkou si hraje většinou moc hezky, čím dál tím víc mu ale vadí, když mu Olívka bere něco, s čím si hraje, což ona dělá často, protože je zvědavá. Snažíme se ho učit, že když nechce, aby mu něco miminko bralo, musí si s tím hrát někde, kde ona nedosáhne, nebo ji půjčit či vyměnit něco jiného. Tohle zatím celkem zvládáme. Jinak má Olívku hrát, říká jí "Olívčička" nebo "opička zlobivá" nebo "čičinátor". Rád ji rozesmívá, ale někdy si na ni taky ventiluje nějaký ten vztek, i když to nikdy není přes hranici.
Toník váží zhruba 13,5 kg a měří 89 cm. Pořád je spíše menší a váhově je na normě. Má už všechny zuby!! Hurá! Od dubna chodí znovu do školičky - dvakrát v týdnu - a nemocný od té doby krom asi jedné rýmy už nebyl, takže super. Za to se teda teď nově sem tam tam objeví nějaké to odřené kolínko a podobně.
V noci Toník spí zhruba od 8:30 do 5:40, s přibývajícím denní světlem si ten noční spáněk o něco zkrátil a vstává hodně brzo. Střídají se u něj noci, kdy spí bez probuzení, s těmi, kdy se budí i častěji než jednou. Chodí k němu Nekorektní. Po obědě spává dvě hodiny a pak ho většinou budím, aby nešel večer spát až po deváté. Uspávání probíhá zase o něco lépe, odpoledne tam s ním jsem tak deset minut a večer je to málokdy víc než dvacet. Takže dobré!
Od zimy je už bez plenek (článek o jeho odplenkováni ZDE) a žádnou nehodu ani nepamatuju. Čůrá úplně samostatně, doma volí většinou sezení na nočníku, venku čůrá ve stoje (míří už mnohem líp!). Pomoc u toho vůbec nepotřebuje. Teď musíme ještě zapracovat na tom , kde je a není vhodné venku čůrat. Např. že vylézt z bazénu a začít čůrat na nejbližší trávu, kde jsou lidi a deky, není úplně vončo. :D Kadit chodí střídavě na záchod a do nočníku, a pokud má možnost, vždy si na asistenci vyžádá maminku.
Tak to je náš sedmadvacetiměsíční Toníček. Většinou veselý a zvídavý a chytrý, někdy vztekací nebo jinak "rozbitý", ale stěžovat si není na co. Tohle věkové období je zase o něco méně náročné. (No, ještěže máme tu Olívku, abychom si nááááhodou na chvíli od náročné konstantní péče neoddychli :D
Komentáře
Okomentovat