Olívka má 10 měsíců. Je zase o něco větší a zubatější a taky umanutější. I tento měsíc jsme byli dost aktivní, cestovalo se a proběhlo několik návštěv a výletů a kulturních zážitků. Když Olívku nic netrápí (zpropadené zuby!!), tak je vyloženě samostatná jednotka, ke štěstí jí stačí ji položit na zem a ona si leze a stoupá a prozkoumává a nic od nás nevyžaduje. Zároveň ale o sobě v případě nějakého diskomfortu dává patřičně vědět a vyžaduje kontakt a maminku. Pláče nám proto v desátém měsíci trochu přibylo. Nicméně pořád je to pohoda, to když byl Toník v tomto věku, měla jsem za sebou opravdu velmi náročné období. Měl velké problémy se spánkem, no a já už jsem k tomu byla těhotná, takže nám doma pohoda rozhodně nevládla. O Toníčkově desátém měsíci si můžete počíst TU.
V desátém měsíci Olívka pořád ještě dost pravidelně spinkala dvakrát denně. Trochu si teda ty spací časy zkrátila, takže většinou spala tak hodinu a půl dopoledne a pak zhruba hodinku ještě odpoledne. Zatím to vůbec nevypadá, že by se chystala směřovat k jednomu dennímu spánku, a to je dobře! Večer usíná kolem osmé, to ji uložím do postýlky v pokoji, při prvním probuzení na kojení si ji stále beru na zbytek noci k nám do postele. Připadá mi, že v noci se kojí čím dál méně a moc si nejsem vědoma, jestli a kolikrát se budí a kojí. Připadá mi, že když spí u mě, je spokojená a spánek má dobrý. To je oproti Toníkovi v jejím věku příjemná změna. Vstáváme nejčastěji v 5:30, kdy vstává Toník, když nááhodou teda Toník takhle brzy nevstane, většinou v tento čas vstane Olívka, takže po této stránce nic moc. :D Když je Olívka bdělá, hraje si a vše zkoumá, stoupá si, krámuje šuplíky a hlavně leze, kam nemá. (Ano, hlavně tahat kabely. Pořád dokola!). Úplně nejlepší to je, když jsme venku mezi více lidmi a dětmi. To je snad nejzabavenější a nejsamostatnější z přítomných. :D
V příkrmech jsme za poslední měsíc udělali spíš dva kroky zpátky. Nechce skoro vůbec jíst. Příčiny budou dvě - podle mě ji trápí růst dvojek (venku ještě nejsou) a taky je oproti Toníkovi hodně vybíravá a všeobecně menší jedlík. To je u nás novinka a snažím se s tím nějak rozumně popasovat. Ranní kaši vezme někdy na milost, ale sní jen pár lžiček a ovoce vyplivuje. Na oběd se pohybuje někde v rozmezí dvě lžičky až 70 g jídla. Podle toho, jak jí chutná. A chutná jí máloco. Nejvíc asi vedou brambory a rajčata. Nejradši by teda snědla moje jídlo, bude asi na slané (a taky kyselé), ale touto cestou rozhodně jít nechci. Budem zkoušet neochucená jídla co to půjde! Ovoce nechce snad vůbec, nic pevného do ruky/pusy taky ne (to jen křupky nebo kousek pečiva). Ale miluje svůj odpolední jogurt, toho by snědla kyblík. Pokud máte nějaký tip, jak se k situaci postavit, sem s tím! Jinak teda hlady ani výživově rozhodně nestrádá, je faldíčkovitá a mateřské mléko má na požádání (cca 7x denně plus noc).
Na desetiměsíční prohlídce Olívce naměřili 71 cm a 9,3 kg. Toník v jejím věku měl o 3 centimetry a o necelé kilo více. V desátém měsíci ji taky řádně potrápily spodní dvojky, už jdou vidět, ale proklubané ještě nejsou. Takže co se zubů týče, je stále na čtyřech kouscích.
V desátém měsíci se poměr plazení a lezení rychle otočil a už dlouho výhradně leze. Kromě klasického stylu po kolínkách občas taky (hlavně v terénu) leze jako medvěd, tzn. po natažených rukou i nohou, zapřená o prsty na nohách. Stoupání a obcházení nábytku už taky řádně vypilovala, takže se málokdy stane, že by spadla. A když jo, tak je to většinou proto, že se staví o něco pojízdného. Pojízdné a pohyblivé věci miluje (au), asi že je vidí používat Toníka. Zkuste ji ale z pojízdné mašinky, houpacího koně nebo houpačky sundat, a uvidíte opravdicky mohutný záchvat hněvu. To od Toníka skoro neznám. Vůbec se nechce naučit slézat z vyvýšených míst nohama napřed, a že se fakt pečlivě snažím ji to naučit. Ze stoje si Olívka dokáže dřepnout pro hračku a znovu se postavit. A taky už jsme dvakrát zaznamenali, že se pustila a na dvě sekundy samostatně stála (a pak spadla). Tady bude cesta asi ještě dlouhá. Chodítko mi sice nesmí přes práh, nicméně kdykoliv je to možné, Olívka si neváhá udělat chodítko třeba i ze židle a pochoduje po místnosti s vítězným výrazem. Jo a taky se strašně ráda pro radost vrhá po zádech dozadu a pak se tomu směje(např. v náručí nebo při pobytu na posteli či gauči), taky celkem nebezpečné hobby..
Z dalších dovedností Olívka už umí ukazováčkem ukazovat na základní lidi a věci, umí dělat pápá a paci-paci a ukázat, jak je veliká. Umí se pěkně trefovat třeba paličkou na zatloukačku nebo na xylofon - ten miluje. Nejspíš bude muzikálnější než Toník, i protože ten s xylofonem momentálně operuje úplně stejným způsobem jako Olívka. :D Miluje kočky a pejsky a koupání. Rozumí slovu NE a poslechne jednoduchý pokyn jako třeba "pojď za mnou". Začíná s námi komunikovat, i když teda první slůvko zatím nikde. Teda když nepočítám zoufalé "mamamamama", když je nejhůř a volá o pomoc a náruč.
Olívčin desátý měsíc obrazem:
V příkrmech jsme za poslední měsíc udělali spíš dva kroky zpátky. Nechce skoro vůbec jíst. Příčiny budou dvě - podle mě ji trápí růst dvojek (venku ještě nejsou) a taky je oproti Toníkovi hodně vybíravá a všeobecně menší jedlík. To je u nás novinka a snažím se s tím nějak rozumně popasovat. Ranní kaši vezme někdy na milost, ale sní jen pár lžiček a ovoce vyplivuje. Na oběd se pohybuje někde v rozmezí dvě lžičky až 70 g jídla. Podle toho, jak jí chutná. A chutná jí máloco. Nejvíc asi vedou brambory a rajčata. Nejradši by teda snědla moje jídlo, bude asi na slané (a taky kyselé), ale touto cestou rozhodně jít nechci. Budem zkoušet neochucená jídla co to půjde! Ovoce nechce snad vůbec, nic pevného do ruky/pusy taky ne (to jen křupky nebo kousek pečiva). Ale miluje svůj odpolední jogurt, toho by snědla kyblík. Pokud máte nějaký tip, jak se k situaci postavit, sem s tím! Jinak teda hlady ani výživově rozhodně nestrádá, je faldíčkovitá a mateřské mléko má na požádání (cca 7x denně plus noc).
Na desetiměsíční prohlídce Olívce naměřili 71 cm a 9,3 kg. Toník v jejím věku měl o 3 centimetry a o necelé kilo více. V desátém měsíci ji taky řádně potrápily spodní dvojky, už jdou vidět, ale proklubané ještě nejsou. Takže co se zubů týče, je stále na čtyřech kouscích.
V desátém měsíci se poměr plazení a lezení rychle otočil a už dlouho výhradně leze. Kromě klasického stylu po kolínkách občas taky (hlavně v terénu) leze jako medvěd, tzn. po natažených rukou i nohou, zapřená o prsty na nohách. Stoupání a obcházení nábytku už taky řádně vypilovala, takže se málokdy stane, že by spadla. A když jo, tak je to většinou proto, že se staví o něco pojízdného. Pojízdné a pohyblivé věci miluje (au), asi že je vidí používat Toníka. Zkuste ji ale z pojízdné mašinky, houpacího koně nebo houpačky sundat, a uvidíte opravdicky mohutný záchvat hněvu. To od Toníka skoro neznám. Vůbec se nechce naučit slézat z vyvýšených míst nohama napřed, a že se fakt pečlivě snažím ji to naučit. Ze stoje si Olívka dokáže dřepnout pro hračku a znovu se postavit. A taky už jsme dvakrát zaznamenali, že se pustila a na dvě sekundy samostatně stála (a pak spadla). Tady bude cesta asi ještě dlouhá. Chodítko mi sice nesmí přes práh, nicméně kdykoliv je to možné, Olívka si neváhá udělat chodítko třeba i ze židle a pochoduje po místnosti s vítězným výrazem. Jo a taky se strašně ráda pro radost vrhá po zádech dozadu a pak se tomu směje(např. v náručí nebo při pobytu na posteli či gauči), taky celkem nebezpečné hobby..
Z dalších dovedností Olívka už umí ukazováčkem ukazovat na základní lidi a věci, umí dělat pápá a paci-paci a ukázat, jak je veliká. Umí se pěkně trefovat třeba paličkou na zatloukačku nebo na xylofon - ten miluje. Nejspíš bude muzikálnější než Toník, i protože ten s xylofonem momentálně operuje úplně stejným způsobem jako Olívka. :D Miluje kočky a pejsky a koupání. Rozumí slovu NE a poslechne jednoduchý pokyn jako třeba "pojď za mnou". Začíná s námi komunikovat, i když teda první slůvko zatím nikde. Teda když nepočítám zoufalé "mamamamama", když je nejhůř a volá o pomoc a náruč.
Olívčin desátý měsíc obrazem:
Komentáře
Okomentovat