Mateřská povolená

Už od doby, co jsem něco takového vytvářela v těhotenství , jsem věděla, že bych ráda zaznamenávala, jak Toník roste a jak se mění. Fotografka teda moc nejsem a nemám na to ani ten správný "stroj", fotím prostě na mobil, vystavovat to nikde neplánuji a jako vzpomínky pro nás a pro rodinu a pro Toníka to snad postačuje. Jako klíčové beru to, že jsem si našla vhodný nápad a že se tomu pravidelně věnuji. Pokud si plánujete pro své děti vymyslet něco podobného, kopce inspirace najdete opět na Pinterestu. Zkuste třeba kouknout TADY . Nikdy není pozdě začít a budete mít opravdu krásné vzpomínky! Pro Toníka jsem vybrala focení v koši na prádlo na velkém papíru, kam zaznamenáme některé milníky. Pro naši malou, co se narodí v srpnu, a taky pro Toníka do budoucna (druhý a třetí rok) hledám momentálně novou inspiraci. Když byste o nějaké krásné věděli, podělte se v diskuzi. (Nejen já) bych byla moc ráda. Jak nám Toníček rostl v prvním roce života?

Toník miluje vodu, úplně ji zbožňuje. Strašně rád se koupe a cáká a když se koupe či sprchuje jeden z nás, hned je u vany a natahuje ruce po sprše a hází nám do vany různé předměty jako naše papuče a podobně. :) Nejsem teda žádný ezoterik, ale hned mě napadá souvislost s jeho vodním znamením. Tak i tak jsem se těšila, až trochu povyroste a budeme chodit někam plavat (nebo spíš zatím "plavat"). Vím, že v Brně existuje několik kurzů plavání pro miminka už od cca 6 měsíců věku. Na jednom z nich jsme se byli někdy v té době podívat na ukázkové lekci a bylo to celkem fajn. Toníkovi se to hrozně líbilo, krásně kopal nožkama, dovedl se instinktivně chytnout rukama okraje bazénu a držet se tak, že jsem ho mohla pustit, voda na hlavě ani ponořená ouška mu vůbec nevadila - zkrátka tehdy to s ním vypadalo více než pozitivně.  Nakonec jsem se ale rozhodla kurz nenavštěvovat. Jednak zrovna začínal sychravý podzim, což mi nepřišlo ideální ani pro Toníka a ani pro mě - v zimě se mi do b

(Toník 1 den) (Toník 366 dní) Toník má 12 měsíců, Toník má už celý jeden rok! Ani se mi nechce přemýšlet nad tím, jak velký kus cesty ušel (a my s ním), je to prostě k neuvěření. Dneska je z něj velký kluk, který čím dál tím lépe chodí , často si samostatně hraje, rád si prohlíží obrázky a nechává si o nich povídat. Neustále u někoho stojí s leporelem v ruce a hrozně chce společně koukat na obrázky a číst. Dokonce na požádání na některé obrázky ukáže. (Např. "kde jsou koťátka?" apod.) Na nočníku je čím dál tím úspěšnější, vyčůrá se tak v 85 % případů, kdy ho posadíme, a začíná si i sám říkat (resp. odpovídat na otázku, jestli se mu nechce čůrat). Nejradši je nahatý nebo alespoň co nejmíň oblečený, ponožky např. si okamžitě sundává a chce být stále naboso. Viditelně lépe se mu tak chodí.  Umí vylézt na gauč a krásně z něho zase slézt. Rád si hraje na posteli či gauči a blbne s námi. Na požádání udílí pusinky skoro každému. :D Když se mu nechce, nebo když s

Tak to máme za sebou, byla to sláva veliká a až na nějakou tu nemoc důležitých hostí (což nás všechny mrzelo) bylo vše na jedničku. Toník si užil s rodinou i s dárky, pochutnal si na super dortu (recept již brzy na blogu) a krásně se unavil. :) Přidávám už jen krátký nekomentovaný fotoreport. Fotky pro nás pořídil náš skvělý (kamarád i  fotograf ) Roman Bureš, kterému znovu moc děkujeme, Toník bude mít opravdu krásnou vzpomínku.