Mateřská povolená

Toník má dva a roky a čtvrt! Je už tak strašně veliký a dospělý. I když je teda oficiálně ještě stále batole, připadá mi spíš už jako předškolák. Už toho hrozně moc zná, co nezná, na to se ptá, o všem přemýšlí a vše si pamatuje. Hraje si vlastní hry a taky si hraje s rodným jazykem, krásně si hraje i s jinými dětmi. Je to náš kouzelný chlapeček. O tom, kolik se posunul za poslední rok, se skoro bojím přemýšlet. O tom, kolik se posunul za poslední tři měsíce bude tento příspěvek. Toník před rokem - patnáctiměsíční Hrubá a jemná motorika Toník chodí, běhá, lítá. Všude s námi dojde, na ruce chce jen minimálně a už se na něj dá celkem spolehnout, že když je to potřeba, fakt jde a nezastavuje se všude okolo nebo netrvá na tom, že se půjde na druhou stranu a podobně. (Už jsem skoro zapomněla, jak bylo tohle nepříjemné. :D ) S pěkným počasím znovuobjevil skejtík u kočárku a rád na něm jezdí. V samotném kočárku už jezdí jen ve dvou případech - když jedeme ráno do školky

Psali jste si o náš dětský pokoj, tak tady ho máte. Věřím, že určitě někoho inspirujem. Pořád jsme teda s pokojíkem ve fázi tvoření a hledání nejlepšího uspořádání, takže takto to rozhodně není konečné. Už jsem s ním ale vcelku spokojená. Co na něj říkáte? K navržení a vybavení unisex dětského pokoje se dá přistoupit různě. Já jsem od začátku věděla, že veškeré plochy a větší kusy nábytku bych chtěla v nějaké základní světlé barvě, žádná divočina. O to víc se můžu vyřádit v doplňcích a drobnostech, nic se mi tam díky tomu nijak vzájemně "netříská". Teda aspoň doufám a omlouvám se lidem, kteří mají citlivější designerské oko než já. :D Začátky aneb sbohem ložnice Místnost, která je nyní společným dětským pokojem pro naše děti, bývala naší ložnicí. Tu ložnici jsem milovala, je to podle mě nehezčí místnost z celého našeho bytu. Proto mi bylo vždycky trochu líto, že slouží právě jako ložnice - místnost, kde přes den netrávíme skoro žádný čas ani my natož případné návštěv