Mateřská povolená

Uspávání dítěte je krásnou ukázkou toho, jak je každé dítě, každý rodič a každé nastavení mezi rodičem a dítětem úplně jiné. Někteří z Vás se mě ptali, jak to máme s Toníkem a jestli bych o tom nenapsala na blog. Tak tady to je, ale pozor, nečekejte žádný návod jak uspat dítě. Ten bohužel neznám, ráda se s Vámi ale podělím o to, jak to probíhalo a probíhá u nás. Chcete trochu uvést do děje? Pak si určitě přečtěte TENTO příspěvek, který pojednává o Toníkově a mém spánku v našem prvním společném roce. Ve zkratce - úžasný první půlrok vystřídal dost děsivý druhý půlrok opepřený mým druhým těhotenstvím a završený nočním odstavením Toníka. Zhruba tady bych dnešním příspěvkem ráda navázala. Toník má 11 měsíců, já jsem ve 4. měsíci těhotenství: odstavuji ho na noc Noční odstavení pro nás bylo po všech předchozích zážitcích to nejlepší řešení, které opravdu skvěle zafungovalo. Bylo to samozřejmě i celkem těžké, ale ve zpětném zrcátku vidím, že nejtěžší bylo se k tomu rozhodnout a odhodl...

Neuvěřitelné se stalo skutkem - Toník spal v noci na dnešek celou noc! Dokonce se ani jednou nekojil, to tady opravdu ještě nebylo. Posledních několik dní se Toník opět ozubuje, tak byly noci i dny dost náročné. O to víc mě překvapila noc na dnešek, kdy Toník poprvé spinkal až do rána. Abych byla konkrétní - ty dobré noci u nás v poslední době vypadaly následovně. Toník kolem osmé hodiny večerní usíná u kojení. Následně se kolem jedenácté či půlnoci budí, většinou, když jdeme spát my, já ho pochovám, počkám, až zase zabere, odložím do postýlky a spí se dál. Mezi 3. a 5. hodinou ranní se Toník budí na kojení, celá procedura trvá kolem hodiny, Toník vypije obě prsa, čekám, až zabere, pokouším se o přesun do postýlky (někdy na dvakrát). Kolem sedmé či půl osmé ráno Toník s úsměvem vstává. Ty horší noci asi nemusím moc popisovat. Třeba na včerejšek to bylo psycho. Toníka bolí zuby, jde spát o půl deváté, spí hodinu, pak se hodinu kojí, pak spí do půl druhé, budí se a do čtyř se kojí, n...

Dnes bych se ráda věnovala tématu, na které se chystám už dlouho, ale pořád jsem nemohla přijít na jeho správné pojetí - nedostatek spánku. Toto "prokletí" rodičovského údělu se vyhne málokomu a každý a každá z nás to snáší samozřejmě různě. Jak to se spánkem bylo a je u nás a proč je to důležité? Dá se říct, že s Toníkem jsme po stránce spaní měli veliké štěstí. Jako malé miminko byl naprosto zlaté a spavé dítko. Pokud si to pamatuji správně (nesmějte se, pokud máte děti, tak asi víte, jak vlastní paměť v tomto dokáže šálit a ty špatné vzpomínky jaksi mazat), první dva měsíce spal v podstatě pořád. Nakojil se a spal, nakojil se a spal, pak chvilku koukal (to jsme dělali stovky fotek :D ) a pak se nakojil a zase spal. V noci to s ním bylo dlouho podobné. Ano, budil se na kojení 2x, 3x, 4x někdy i 5x za noc - ale nakojil se a hned znovu usínal. Prakticky neznám situaci, kdy bych v noci musela chodit po bytě a uspávat plačící dítě houpáním a podobně. Prostě si v...