Přeskočit na hlavní obsah

mateřství ~ každodenní přesuny se dvěma malými dětmi

Už delší dobu se pro vás chystám sepsat, jak se s dětmi přepravujeme, proč jsme si to zrovna takhle vybrali a co máte vlastně na výběr za možnosti. Takže článek "Jak se nejlépe přepravovat s dětmi brzy po sobě" je tady. Pointu vám napíšu rovnou sem na začátek a je velmi nepřekvapivá - hrozně moc záleží na vašem konkrétním životním stylu.

Jedna z úplně prvních věcí, které řeší budoucí matky dětí brzy po sobě, je určitě přeprava. Taky jsem už od prvních dvou čárek na těhotenském testu (v Toníkových devíti měsících) googlila dvojkočárky a snažila se přijít na to, jaký typ a jestli vůbec budeme potřebovat a jaké jsou další možné alternativy.

Dvojkočárek - Sourozenecký kočárek (a proč ho nemáme)

náhled výsledků z Googlu

Dvojkočárek je pro rodiče dětí brzy po sobě bez debat přepravní prostředek první volby. Existuje spoustu druhů, sedačky/korby mohou být umístěné vedle sebe, za sebou nebo pod sebou a dají se také různě střídat, měnit a otáčet. Osobně mě popravdě tahle škála možností dost odradila a i když jsem se tehdy snažila v tom všem zorientovat, nepodařilo se mi to. Jestli proto potřebujete poradit, jaký vybrat dvojkočárek, mě se neptejte. :D

Ráda vám ale řeknu, pro koho je sourozenecký kočárek dobrou volbou. Je to hlavně pro ty z vás, kteří:

  • máte věkový rozdíl mezi dětmi opravdu malý (ano, jsou mezi námi i tací, co mají mezi dětmi třeba jen 13 či 11 měsíců)
  • vaše starší dítko v době druhého porodu ještě pořádně nechodí nebo prostě cítíte, že v chůzi není zdatné
  • očekáváte narození druhého dítěte těsně před zimním obdobím
  • z různých důvodů nefandíte nošení dětí
  • musíte během dne i s dětmi hodně věcí sami zařizovat, často spěcháte, nemáte příliš možnost pomoci od partnera (nákupy, úřady, apod.)
  • bydlíte ve větším městě, jezdíte hodně MHD (a nejste zvyklí jezdit všude autem a/nebo pěšky)
  • máte na skladování dvojkočárku ve vašem bytě či domě dost místa, máte ověřeno, že se s vámi vleze do výtahu, apod.

Já bez mučení prozradím, že jsem se nutnosti pořizovat dvojkočárek snažila spíš vyhnout. A i když jsem po několika bazarových koukala, nakonec jsme nekoupili. Chtěla jsem, aby Toník spíše chodil. Nechtěla jsem mít doma překážející "velkou krávu". Nechtěla jsem se vzdát našeho super klasického kočárku, který mám ráda. Nechtěla jsem investovat. Věděla jsem, že budu děti i nosit. A hlavně jsem to bez něj chtěla zkusit. Prostě jsem si říkala, že když to jinak nepůjde, koupit ho celkem jednoduše můžeme vždycky.

Skejt na kočárek

O dalších možnostech jsem toho nejdřív moc netušila, až průběžně jsem zjistila, že existují přídavná sedátka nebo skejtíky ke kočárku. Tahle možnost se mi hned zalíbila hlavně díky své flexibilitě a nízkým pořizovacím nákladům. Skejtík jsme šli teda nejprve vyzkoušet do kamenné prodejny a jelikož to vypadalo, že se Toníkovi celkem líbí, hned jsme ho pořídili. Dodnes u nás celkem frčí.



Skejtík ke kočárku je dobrou volbou pro ty z vás, co:
  • starší dítě v době druhého porodu celkem obstojně chodí
  • dítě má jízdu na skejtíku rádo (což se bohužel dopředu až tolik zjistit nedá)
  • máte doma méně místa nebo máte jiné nevyhovující podmínky ke skladování dvojkočárku
  • nechodíte s kočárkem nijak extra dlouhé trasy, ale i tak se potřebujete přesouvat efektivněji než batolecím krokem se zastavením u každé kytičky nebo vajglu na zemi
  • běžně cestujete v MHD či jiné veřejné dopravě
  • máte trpělivost s tím, že starší ze skejtíku občas sleze nebo na něm jet zrovna nechce (ke skejtíku ho prostě nelze nijak přikurtovat, což je hlavně v obchodech apod. celkem "sranda")
  • nechcete moc investovat
  • nevadí vám se skejtíku prochu přizpůsobit - zmenšit krok, nemít možnost pověsit si na madlo kočárku tašku, atd.

My jsme se skejtíkem hodně spokojení. Toník na něm jezdí rád již od těch 17 měsíců až dodnes. Oceňuji, že když z něj Toník sleze, skejtík si připnu nahoru, aby nepřekážel. Když vím, že ho nebude moc potřeba, prostě ho z kočárku jednoduše sundám a nechám ho rovnou doma. Doporučuji prostě všema deseti, jen pozor na to, abyste vybrali správný typ, který se dá k vašemu kočárku připnout.




Nošení v šátku či v nosítku

Naše úplně největší záchrana! Když pominu všechny ty pozitivní aspekty kontaktu (nosící vědí), tak je to neuvěřitelně praktická věc, která navíc ve spojení s kočárkem umožňuje velkou flexibilitu a možnosti kombinování. Šátek A kočárek je pro mě od Olívčiných zhruba dvou měsíců až doteď prostě úplně top způsob přepravy s dětmi. 



Kombinování s nošením je skvělé pro ty z vás, kteří:
  • vyznáte principy kontaktního rodičovství (o tom snad někdy samostatný článek..)
  • nechcete z různých důvodů dvojkočárek, ale potřebujete se často přesouvat rychle nebo někde něco zařizovat
  • vaše děti mají nošení rády
  • oceníte, že se vám děti (ať už jedno nebo druhé v kočárku nebo to menší v nosítku) pěkně prospí po cestě odněkud někam
  • druhé dítě se vám narodí před zimním obdobím
  • jinak se hodí snad pro každou situaci, výrazná omezení mě nenapadají (snad jen zdravotní obtíže?)

Já jsem na téhle kombinaci ocenila velkou spoustu věcí, podle mě to má snad jen výhody. Třeba když pár měsíční Olívka v šátku téměř vždy spinkala a já jsem tak měla volné ruce pro Toníka (a zároveň v kočárku úložný prostor). Když jsem celou krutou zimu nemusela Olívku ani sebe složitě navlíkat do spousty vrstev oblečení, protože jsme se díky šátku hřály o sebe (a i tak bylo v zimě vypravování ven pěkný masakr). Když jsem pak už o něco starší Olívku mohla vézt do města spící v kočárku s Toníkem na skejtu/motorce/pěšky a z města pak v kočárku vézt naopak Toníka a Olívku dát do šátku/nosítka, aby mi Toník po obědě po cestě domů pěkně usnul v kočárku a já si tím ušetřila domácí ukládání. Když jsem potřebovala něco zařídit a Toníka měla v kočárku a malou v šátku a nikdo mi u toho nikam nezdrhal ani nefňukal. Když dnes vozím naše skladné Kibi v podstatě pořád dole v kočárku, když bychom se někde zdrželi a pak spěchali domů, ať můžu do kočárku usadit místo Olívky Toníka a šupajdit. Prostě úžasná flexibilita a možnosti kombinování podle situace - Kam a jak daleko jdeme? Jak dlouho tam budeme? Jak půjdeme / čím pojedeme? Co tam budeme dělat? Jak to vychází dětem se spaním? A podle toho se rozhodnu pro nejlepší kombinaci. To je velká pomoc a pro matku dvou malých dětí brzy po sobě je to pomoc k nezaplacení!!



Přesouvat se jen s jedním z dětí

Co vám budu povídat, tohle je prostě úplně ta nejjednodušší a nejvíce poklidná možnost. Ať už jde Toník pěšky nebo se Olí nese či veze, když jde jen o jednoho z nich, je to paráda! Když se poštěstí, strašně si to užívám. :D


Připomínám, že denně můžete hlasovat v anketě MAMAblog roku 2017 a denně za to taky vyhrát super ceny - KLIK

Komentáře

  1. Ahoj, moc pekny clanek. Co se tyce satku, tak sama jsem si po dlouhem premlouvani nedavno poridila tento - https://www.detske-kocarky.cz/satek-ergobaby-na-noseni-miminek-2016.html a jsem nadsena. Clovek pri tom muze delat temer vse! Urcite doporucuji i ostatnim, kteri o tom zatim jen premysli.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

mateřství ~ 8 každodenních hříchů matky se dvěma dětmi brzy po sobě

Na blogu (i v životě) se snažím být hodně pozitivní. Opravdu se maximálně snažím užít si všechny momenty, i ty zdánlivě ne úplně příjemné. Snažím se dokázat se včas zastavit, když se na mě všechno valí. Snažím se s dětmi víc smát, než je okřikovat, a bez dětí se snažím víc povznést a uvolnit, než něco pořád dokola zpytovat nebo se stresovat. A jde mi to? Samozřejmě, že NE. Alespoň ne tolik, jak bych chtěla. Snad jste si nemysleli, že je u nás všechno jen růžové. A snad jste si (probůh!) nemysleli, že si na to na blogu budu hrát. I u nás se křičí a brečí a závidí a lituje. Takže pro dnešek se s vámi podělím o trochu té temné strany síly, protože i to je každodenní součást života se dvěma malými dětmi brzy po sobě. 1. Křičím Křičím, okřikuji, občas ze mě vylítne něco, co ani nevím, odkud se bere. I ode mě lze slyšet věty jako: "To si snad už ze mě děláš srandu!" "Ty jsi mě neslyšel?!" "Kolikrát jsem ti to už říkala?!" "Zlobíš mě!" "Jestl

testujeme ~ barefoot boty z Aliexpressu

Na Vaši žádost přidávám krátký příspěvek s odkazy na Toníkovy nové botky. Ještě je teda nemáme vyzkoušené v praxi, od doručení ještě nebylo mokro ani sníh. :D Nicméně ráda shrnu první dojmy, přidám odkazy a třeba někoho inspirujeme k objednávce. Oboje boty jsou barefoot nebo přesněji barefoot kompromis, jelikož se jedná o gumáčky a sněhule, asi by to ani jinak nešlo. Na oboje boty jsem našla doporučení a recenze ve facebookové skupině Barefoot obuv z Aliexpressu , tak pokud také sháníte cenově dostupné barefoot a kompromisní botky a chcete vyzkoušet Čínu, v téhle skupině najdete celkem dost tipů a informací.  Gumáčky Gumáčky jsem objednávala z této stránky . Máme velikost 3 a stály nás 12.81 dolarů (cca 317 Kč).  Gumáčky jsou pěkně široké i relativně měkké. Podle tvaru špičky vidíte, že místa na prsty je tam dost, nožka není utlačovaná. Podrážka je rovna a tenká, i když to vypadá, že pata je tam výš než špička, není tomu tak. Ta modrá guma je tam jakoby zvednut

knihovnička ~ Moje jméno Antonín + SOUTĚŽ

Za měsíc jsou tady Vánoce a vy možná - stejně jako já - ještě hledáte inspiraci na dárky pro dětičky. Možná si vzpomenete, že minulý rok jsem se tady celkem rozepsala o personalizovaných knížkách šitých přímo na míru konkrétnímu dítku. Tyto krásné knihy vyrábí a prodává společnost  Originální knihy . Vše, co by vás o knížkách a procesu jejich vzniku mohlo zajímat, najdete v tom loňském článku TADY . No co Vám budu povídat, Toník byl z knížky unešen a frčí u nás dodnes. Letos na Vánoce jsem pro něj nechala vyrobit další podobnou knížku. Protože ho pomalu začala zajímat písmenka, volba padla na knihu Moje jméno . !A pozor, na konci dnešního příspěvku najdete zajímavou soutěž, která vás určitě nenechá chladnými! Kniha má moc hezký příběh, kdy zvířátka postupně skládají z písmenek jméno a příjmení pro nově narozené miminko. Malý čtenář tak vidí své jméno, jak se píše písmenko po písmenku. Krásné dětské ilustrace seznámí dítko s domácími i cizokrajnými zvířátky. Ta navíc př