Jeden z příspěvků, které už delší dobu avizuji se týká odplenkování Toníka. Navážu trochu na svůj loňský článek o nočníku, aspoň můžu některé jeho principy zhodnotit ze zpětného pohledu. Takže jak se nám to vlastně všechno podařilo?
Toník má 9 - 14 měsíců - nočník je kamarád
V tomhle období probíhalo seznamování s nočníkem, a jelikož měl Toník veskrze pozitivní reakce, byli jsme povzbuzeni a těšili se na léto. Vše probíhalo v režimu popsaném ZDE. Toník čůral po spaní a taky během dne, když souhlasil s mou pobídkou na nočníček. Někdy si ho i sám nosil. S kakáním jsme tolik úspěchů neměli, ale nechávali jsme tomu volný průběh.
Toník má 15 - 18 měsíců - "nočníček nee"
Přišlo vytoužené léto a Toník se pozvolna začal s nočníkem zhoršovat. Bylo sice teplo, tak mohl být pořád nahulatý, ale to, že čůral v podstatě všude, mu vůbec nevadilo a ani mu to nijak nespínalo. Na moje dotazy, zda nechce na nočníček, tvrdošíjně odpovídal "nočníček nee" a sedl si jen málokdy. Když už si teda sedl, tak se vyčůral pokaždé, ale loužičky (i ty horší záležitosti) byly u nás na denním pořádku. I když to bylo celkem frustrující, stejně jsme ho doma bez plenky nechávali skoro pořád, přišlo nám to tak nějak správné. Pokud je vám takovýto způsob sympatický, mám pro vás tip. Vyplatí se zásoba podkolenek, nadkolenek, leg-warmerů a různých návleků pro nožky v teple.
Někdy v létě ho začalo bavit loužičky po sobě vytírat. Tak pokud se nějaká udála, vždy jsme ho poprosili, aby přinesl hadřičku a pak jsme společně uklidili a mluvili o nočníčku. Srpnový příchod miminka naštěstí žádný regres nepřivodil, a Toník na tom byl s plenkama a nočníkem pořád tak nějak stejně.
Co nakonec začalo celkem dobře fungovat, bylo dětské záchodové prkénko. Ukázali jsme mu, že může chodit na velký záchod "jako táta" a to se mu moc líbilo. Někdy v září tak začal říkat "táta" i jako signál toho, že by chtěl na záchod, což bylo celkem srandovní. Dařilo se nám tak 50/50, případě velké potřeby i víc. Docela se o bobo hlásil a navíc na něm šlo i celkem dobře poznat, že se mu chce, takže jsme to zvládali odchytit. Trochu nám to komplikoval fakt, že Toník kadil tak 3x-5x denně a nebylo to ani v pravidelné nebo předvídatelné časy.
Toník má 18 - 21 měsíců - zlom
Sám se začíná velmi spolehlivě hlásit, hlavně teda doma, loužiček po bytě ubývá. Obrat přišel úplně sám a nejsem si vědoma, že bychom ho něčím nastartovali my jako rodiče. Maximálně mohla pomoci zase nahota a volnost, i když už bylo chladněji.. Nahaté hlášení prostě fungovalo mnohem spolehlivěji, než když byl v punčoškách či teplácích.
Kadění hlásil jedna radost a za tyto tři měsíce skončily v plence tak maximálně 4 nálože, vše ostatní nočník nebo záchod. To bylo opravdu super a pro rodiče látkující dvě děti velká úleva. Plenku pak už dostával jen na ven a na spaní. Někdy v půlce podzimu se úplně sám začal hlásit o čůraní i na návštěvách, vlastně kdykoliv někde zahlédl nočník, hned jej chtěl pokřtít. Tohle bylo velké nakopnutí k tomu, abychom zkusili vyrazit ven úplně bez plenky.
Toník má 21 měsíců - sbohem denní plíno!
Odhodlali jsme se k tomu v období kolem Vánoc. Co nám teda moc nepřálo, byla celkem krutá zima, která panovala dokonce i v Brně. Osobně jsem váhala, zda se do prvních procházek bez plenky pouštět v mrazech, ale neodbytný pocit, že na to čas dozrál, a obavy, abychom nějak nezazdili ten správný moment, to rozhodlo. Plenku na ven už jsme po Vánocích nedali. A to dokonce ani když jsme byli v průběhu svátků u babiček a mimo "naše prostředí".
Celý leden jsem s sebou ještě nosila komplet převlečení - spodní prádlo, punčochy, kalhoty - a byli jsme opatrní obzvláště se zimní kombinézou (abychom měli v tom případě na převlečení i bundu!). Ale víte co? Nikdy to nebylo potřeba, Toník se venku nikdy nepočůral, žádná nehoda se nekonala. Abych byla přesná, tak asi tři čtyři nehody jsme od té doby zažili, jednou na návštěvě, kde se styděl si říct, a ostatní doma z neznámých důvodů. Někdy taky, když je hodně zabraný do hry, udělá nejdřív "kapipapipap" (jak tomu říká), a na nočník či záchod letíme na poslední chvíli. Pracujeme teď na tom, aby se to nestávalo.
Ušila jsem taky Toníkovi troje krásné trenýrky, abychom úspěch oslavili.
Toník má 22 měsíců - sbohem plíno na odpolední spaní!
Tak to bylo rychlé, plenku měl po spaní vždy suchou, tak asi nebylo s čím otálet. Zůstává jedna plínka na noc a i ta bývá suchá - vzít či nevzít?
Toník má 23 měsíců - velký kluk
Tak jsme mu ji vzali. Je to sice dost brzo, ale chtěli jsme to zkusit, protože prostě evidentně v noci nečůrá. Od té doby zůstala postel zcela ušetřena jakýchkoli nehod a to i při nemoci. Ani ho není potřeba v průběhu noci budit, aby se vyčůral, prostě nic. Nejspíš v tom sehrává roli i to, že Toník celkem málo pije. Nicméně máme všichni radost, že Toník je už pánem svého vylučování! :D
Ze svých nočníkových zásad z loňského článku bych z dnešního pohledu ponechala v platnosti všechny kromě toho, že nočník má své místo v koupelně. Byli jsme nuceni přesunout ho mnohem blíž a taky ho v případě naléhavého hlášení donést k Toníkovi. Nicméně mít pro něj nějaké stabilní místo, je určitě fajn. Dítě pak ví, kde ho hledat.
No a teď už nás čekají nové výzvy. Třeba jak skloubit Toníkovo konstantní přání čůrat ve stoje s tím, aby se naučil mířit (Toní, dolů proboha!) a oklepávat. :D No a za rok znovu tentokrát s Olív! Jsem zvědavá, jak moc se bude v tomto Toníkovi podobat nebo se od něj lišit.
Toník má 9 - 14 měsíců - nočník je kamarád
V tomhle období probíhalo seznamování s nočníkem, a jelikož měl Toník veskrze pozitivní reakce, byli jsme povzbuzeni a těšili se na léto. Vše probíhalo v režimu popsaném ZDE. Toník čůral po spaní a taky během dne, když souhlasil s mou pobídkou na nočníček. Někdy si ho i sám nosil. S kakáním jsme tolik úspěchů neměli, ale nechávali jsme tomu volný průběh.
Toník má 15 - 18 měsíců - "nočníček nee"
Přišlo vytoužené léto a Toník se pozvolna začal s nočníkem zhoršovat. Bylo sice teplo, tak mohl být pořád nahulatý, ale to, že čůral v podstatě všude, mu vůbec nevadilo a ani mu to nijak nespínalo. Na moje dotazy, zda nechce na nočníček, tvrdošíjně odpovídal "nočníček nee" a sedl si jen málokdy. Když už si teda sedl, tak se vyčůral pokaždé, ale loužičky (i ty horší záležitosti) byly u nás na denním pořádku. I když to bylo celkem frustrující, stejně jsme ho doma bez plenky nechávali skoro pořád, přišlo nám to tak nějak správné. Pokud je vám takovýto způsob sympatický, mám pro vás tip. Vyplatí se zásoba podkolenek, nadkolenek, leg-warmerů a různých návleků pro nožky v teple.
Někdy v létě ho začalo bavit loužičky po sobě vytírat. Tak pokud se nějaká udála, vždy jsme ho poprosili, aby přinesl hadřičku a pak jsme společně uklidili a mluvili o nočníčku. Srpnový příchod miminka naštěstí žádný regres nepřivodil, a Toník na tom byl s plenkama a nočníkem pořád tak nějak stejně.
Co nakonec začalo celkem dobře fungovat, bylo dětské záchodové prkénko. Ukázali jsme mu, že může chodit na velký záchod "jako táta" a to se mu moc líbilo. Někdy v září tak začal říkat "táta" i jako signál toho, že by chtěl na záchod, což bylo celkem srandovní. Dařilo se nám tak 50/50, případě velké potřeby i víc. Docela se o bobo hlásil a navíc na něm šlo i celkem dobře poznat, že se mu chce, takže jsme to zvládali odchytit. Trochu nám to komplikoval fakt, že Toník kadil tak 3x-5x denně a nebylo to ani v pravidelné nebo předvídatelné časy.
Toník má 18 - 21 měsíců - zlom
Sám se začíná velmi spolehlivě hlásit, hlavně teda doma, loužiček po bytě ubývá. Obrat přišel úplně sám a nejsem si vědoma, že bychom ho něčím nastartovali my jako rodiče. Maximálně mohla pomoci zase nahota a volnost, i když už bylo chladněji.. Nahaté hlášení prostě fungovalo mnohem spolehlivěji, než když byl v punčoškách či teplácích.
Kadění hlásil jedna radost a za tyto tři měsíce skončily v plence tak maximálně 4 nálože, vše ostatní nočník nebo záchod. To bylo opravdu super a pro rodiče látkující dvě děti velká úleva. Plenku pak už dostával jen na ven a na spaní. Někdy v půlce podzimu se úplně sám začal hlásit o čůraní i na návštěvách, vlastně kdykoliv někde zahlédl nočník, hned jej chtěl pokřtít. Tohle bylo velké nakopnutí k tomu, abychom zkusili vyrazit ven úplně bez plenky.
Toník má 21 měsíců - sbohem denní plíno!
Odhodlali jsme se k tomu v období kolem Vánoc. Co nám teda moc nepřálo, byla celkem krutá zima, která panovala dokonce i v Brně. Osobně jsem váhala, zda se do prvních procházek bez plenky pouštět v mrazech, ale neodbytný pocit, že na to čas dozrál, a obavy, abychom nějak nezazdili ten správný moment, to rozhodlo. Plenku na ven už jsme po Vánocích nedali. A to dokonce ani když jsme byli v průběhu svátků u babiček a mimo "naše prostředí".
Celý leden jsem s sebou ještě nosila komplet převlečení - spodní prádlo, punčochy, kalhoty - a byli jsme opatrní obzvláště se zimní kombinézou (abychom měli v tom případě na převlečení i bundu!). Ale víte co? Nikdy to nebylo potřeba, Toník se venku nikdy nepočůral, žádná nehoda se nekonala. Abych byla přesná, tak asi tři čtyři nehody jsme od té doby zažili, jednou na návštěvě, kde se styděl si říct, a ostatní doma z neznámých důvodů. Někdy taky, když je hodně zabraný do hry, udělá nejdřív "kapipapipap" (jak tomu říká), a na nočník či záchod letíme na poslední chvíli. Pracujeme teď na tom, aby se to nestávalo.
Ušila jsem taky Toníkovi troje krásné trenýrky, abychom úspěch oslavili.
Toník má 22 měsíců - sbohem plíno na odpolední spaní!
Tak to bylo rychlé, plenku měl po spaní vždy suchou, tak asi nebylo s čím otálet. Zůstává jedna plínka na noc a i ta bývá suchá - vzít či nevzít?
Toník má 23 měsíců - velký kluk
Tak jsme mu ji vzali. Je to sice dost brzo, ale chtěli jsme to zkusit, protože prostě evidentně v noci nečůrá. Od té doby zůstala postel zcela ušetřena jakýchkoli nehod a to i při nemoci. Ani ho není potřeba v průběhu noci budit, aby se vyčůral, prostě nic. Nejspíš v tom sehrává roli i to, že Toník celkem málo pije. Nicméně máme všichni radost, že Toník je už pánem svého vylučování! :D
Ze svých nočníkových zásad z loňského článku bych z dnešního pohledu ponechala v platnosti všechny kromě toho, že nočník má své místo v koupelně. Byli jsme nuceni přesunout ho mnohem blíž a taky ho v případě naléhavého hlášení donést k Toníkovi. Nicméně mít pro něj nějaké stabilní místo, je určitě fajn. Dítě pak ví, kde ho hledat.
No a teď už nás čekají nové výzvy. Třeba jak skloubit Toníkovo konstantní přání čůrat ve stoje s tím, aby se naučil mířit (Toní, dolů proboha!) a oklepávat. :D No a za rok znovu tentokrát s Olív! Jsem zvědavá, jak moc se bude v tomto Toníkovi podobat nebo se od něj lišit.
Komentáře
Okomentovat