Olívka má půl roku a teď v posledních dnech se mi vyloženě zdá, že se změnila z miminka na malou slečnu. Úplně ze dne na den, neumím to vysvětlit. Olívčin šestý měsíc byl relativně poklidný, zažili jsme návrat do rutiny (resp. její upevnění), zavedení prvních příkrmů, ale i první nemoc. Olívka se od Toníka nakazila nějakou zákeřnou virózou a pár dní horečkovala až okolo 39 stupňů. Dvě nemocné děti, to bylo teda něco, ale nasbírala jsem zase nějaký materiál pro připravovaný článek o tomto tématu. Snad brzy ho najdete na blogu. A teď Olívka.
Už šest měsíců jsem vděčná za to nejhodnější, netrpělivější a nejveselejší miminko. Ani si nechci představovat, jak by to u nás vypadalo, kdyby tomu bylo jinak. Olívka nám to opravdu hrozně ulehčuje. (A věřte mi, že i takto je to s dětmi mazec!). V šestém měsíci, pokud vynechám ten nešťastný nemocný týden, zase pěkně spinkala v noci i přes den. V noci spí zhruba od půl osmé do sedmi do rána. Samozřejmě se několikrát (průměrně čtyřikrát?) budí na kojení. Pokud už spím, beru si ji k sobě do postele a ani sama nevím, kolikrát do rána vlastně kojím. Díky tomu si udržuji dostatkem spánku psychické zdraví. :D Trochu změna je, že už nemá tak dlouhý a plynulý ten první spací úsek a většinu večerů se probudí alespoň jednou ještě než my jdeme spát. To samozřejmě ničemu nevadí. Trochu nám to "ukrajuje" společný čas bez dětí a taky teď už zase nemůžu vyrazit večer po jejím uložení na chvíli ven. (Což jsem mimochodem předtím už dvakrát udělala!) Ale co nadělám, ono to zase přijde. Přes den spí nejčastěji dva delší (90-120 minut) nebo tři kratší (do 60 minut) úseky. Když je vzhůru, hraje si, válí sudy a pozoruje nás. Celkem se zabaví sama a není nijak náročná. Když je vzhůru jen ona a Toník spí, můžu i celkem něco doma zvládnout, uvařit nebo něco poklidit třeba. A to se hodí, věřte mi.
V druhé půlce ledna jsme znovu začali s příkrmy a tentokrát už jde všechno hladce. Ano, některá zelenina ji dělá trochu neplechu v bříšku, ale většinou už je vše OK. K obědu sní jen pár lžiček, maximálně tak 40 g, ale postupujeme kupředu v množství i v druzích zeleniny. Zkusila cuketu, mrkev, dýni (ta chutná nejvíc), pastiňák, kedlubnu, fenykl, brokolici, něco už i ve vzájemné kombinaci a taky v kombinaci s bramborem. V sedmém měsíci mám v plánu začít přidávat taky maso.
Na půlroční prohlídce Olívka měřila 66 cm a vážila rovných 8 kilo. Tedy délka normální až lehce pod průměrem a váha úctyhodná - stejná nebo vyšší než u zhruba osmdesáti procent holčiček její délky. Toník v jejím věku měl o dva centimetry a o necelé kilo víc, takže možná proto, mi vůbec velká nepřijde. :)
Olívka se už přetáčí na všechny strany a cíleně valí sudy přes celou místnost. Když jsem umývala koupelnu a ona byla v kuchyni na zemi. Překoulela se přes půl kuchyně a celou předsíň až za mnou do koupelny. :D Zvládne i pivotovat a změnit tak směr válení. Je to teď její nejoblíbenější činnost, komu by se nelíbilo být najednou mobilním, že? Z hrubé motoriky zvládá také stát (když ji držím, nejčastěji u mě na klíně) a dělat hopihopi. Jinak se umí přemístit k předmětu zájmu, přendává si hračku z ruky do ruky a pustí ji, když už ji nepotřebuje. Pokud ji hračka vypadne nebo jí Toník hračku vezme, dost protestuje. Dovede se na hru s hračkou (nebo ještě lépe s "hračkou" - jako jsou třeba střapce na dece nebo moje papuče) velmi dlouho soustředit, klidně i několik minut. Taky se otáčí za hlasem, začíná reagovat na své jméno, má ráda jednoduché hry a grimasy a když na ni s Toníkem žvatláme. Sama ještě teda nežvatlá vůbec, ani žádné jednoduché slabiky natož zdvojování u ní nehrozí. Toník byl v tomhle úplně stejný.
Olívčin šestý měsíc obrazem:
Už šest měsíců jsem vděčná za to nejhodnější, netrpělivější a nejveselejší miminko. Ani si nechci představovat, jak by to u nás vypadalo, kdyby tomu bylo jinak. Olívka nám to opravdu hrozně ulehčuje. (A věřte mi, že i takto je to s dětmi mazec!). V šestém měsíci, pokud vynechám ten nešťastný nemocný týden, zase pěkně spinkala v noci i přes den. V noci spí zhruba od půl osmé do sedmi do rána. Samozřejmě se několikrát (průměrně čtyřikrát?) budí na kojení. Pokud už spím, beru si ji k sobě do postele a ani sama nevím, kolikrát do rána vlastně kojím. Díky tomu si udržuji dostatkem spánku psychické zdraví. :D Trochu změna je, že už nemá tak dlouhý a plynulý ten první spací úsek a většinu večerů se probudí alespoň jednou ještě než my jdeme spát. To samozřejmě ničemu nevadí. Trochu nám to "ukrajuje" společný čas bez dětí a taky teď už zase nemůžu vyrazit večer po jejím uložení na chvíli ven. (Což jsem mimochodem předtím už dvakrát udělala!) Ale co nadělám, ono to zase přijde. Přes den spí nejčastěji dva delší (90-120 minut) nebo tři kratší (do 60 minut) úseky. Když je vzhůru, hraje si, válí sudy a pozoruje nás. Celkem se zabaví sama a není nijak náročná. Když je vzhůru jen ona a Toník spí, můžu i celkem něco doma zvládnout, uvařit nebo něco poklidit třeba. A to se hodí, věřte mi.
V druhé půlce ledna jsme znovu začali s příkrmy a tentokrát už jde všechno hladce. Ano, některá zelenina ji dělá trochu neplechu v bříšku, ale většinou už je vše OK. K obědu sní jen pár lžiček, maximálně tak 40 g, ale postupujeme kupředu v množství i v druzích zeleniny. Zkusila cuketu, mrkev, dýni (ta chutná nejvíc), pastiňák, kedlubnu, fenykl, brokolici, něco už i ve vzájemné kombinaci a taky v kombinaci s bramborem. V sedmém měsíci mám v plánu začít přidávat taky maso.
Na půlroční prohlídce Olívka měřila 66 cm a vážila rovných 8 kilo. Tedy délka normální až lehce pod průměrem a váha úctyhodná - stejná nebo vyšší než u zhruba osmdesáti procent holčiček její délky. Toník v jejím věku měl o dva centimetry a o necelé kilo víc, takže možná proto, mi vůbec velká nepřijde. :)
Olívka se už přetáčí na všechny strany a cíleně valí sudy přes celou místnost. Když jsem umývala koupelnu a ona byla v kuchyni na zemi. Překoulela se přes půl kuchyně a celou předsíň až za mnou do koupelny. :D Zvládne i pivotovat a změnit tak směr válení. Je to teď její nejoblíbenější činnost, komu by se nelíbilo být najednou mobilním, že? Z hrubé motoriky zvládá také stát (když ji držím, nejčastěji u mě na klíně) a dělat hopihopi. Jinak se umí přemístit k předmětu zájmu, přendává si hračku z ruky do ruky a pustí ji, když už ji nepotřebuje. Pokud ji hračka vypadne nebo jí Toník hračku vezme, dost protestuje. Dovede se na hru s hračkou (nebo ještě lépe s "hračkou" - jako jsou třeba střapce na dece nebo moje papuče) velmi dlouho soustředit, klidně i několik minut. Taky se otáčí za hlasem, začíná reagovat na své jméno, má ráda jednoduché hry a grimasy a když na ni s Toníkem žvatláme. Sama ještě teda nežvatlá vůbec, ani žádné jednoduché slabiky natož zdvojování u ní nehrozí. Toník byl v tomhle úplně stejný.
Olívčin šestý měsíc obrazem:
Komentáře
Okomentovat