Dalších šest měsíců s Toníkem (a jeho sestrami) je za námi. V březnu Toníček oslavil už čtvrté narozeniny. I když - kdybyste se ho právě teď zeptali, kolik mu je roků, pravděpodobně by vám odpověděl: "V červnu mi bude čtyři a čtvrt." :D Takže tolik k mému tradičnímu nestíhání a taky k Toníkově oblibě orientace v čase.
Za ten poslední půlrok jsme mnoho změn u nás v rodině nezaznamenali. Toník už je ostřílený školkáček, pomocník domácí a těšič na milníky a akce všeho druhu. Zároveň mu už úplně parádně dorostla Olívka do nejrůznějších jeho her a to je teda něco! ♥
Více o Toníkovi najdete níže v pravidelném souhrnu jeho nejvýraznějších povahových rysů, aktuálního životního stylu a úrovně dovedností. Srovnání s obdobím před půl rokem můžete provést TU a nemůže chybět ani foto Toníka tříleťáka pro porovnání vizuální.
Za ten poslední půlrok jsme mnoho změn u nás v rodině nezaznamenali. Toník už je ostřílený školkáček, pomocník domácí a těšič na milníky a akce všeho druhu. Zároveň mu už úplně parádně dorostla Olívka do nejrůznějších jeho her a to je teda něco! ♥
Více o Toníkovi najdete níže v pravidelném souhrnu jeho nejvýraznějších povahových rysů, aktuálního životního stylu a úrovně dovedností. Srovnání s obdobím před půl rokem můžete provést TU a nemůže chybět ani foto Toníka tříleťáka pro porovnání vizuální.
Toník je soutěživý a strašně nerad prohrává
Minulý půlrok miloval Toník závody všeho druhu. To v tomto půlroce lehce povolilo, ale touha porovnávat se a vyhrávat rozhodně zůstala. Soutěživost se prolíná všemi aspekty každodenního života, chce mít vše dřív, mít toho víc, chce, aby se mu to povedlo líp. Strašně se v tom vyžívá.
Z neúspěchů nebo proher má strach a pokud se stane, projevuje okolo toho silné emoce (hněv/pláč). Dávkujeme mu to tedy postupně. Samozřejmě nejde, nechat ho pořád vyhrávat - v každé hře a prostě ve všem. To není přístup, který bych volila. Bude se to muset možná trochu pomaleji dávkovat, ale i na neúspěch a opětovnou snahu si musí přivykat. Hodně o tom spolu mluvíme.
Je na něm dokonce vidět, že ta touha po "kompetentnosti" mu dokonce brání některé věci dělat úplně. Když něco ještě nezná, nebo se bojí, že mu to moc nepůjde, kolikrát to nechce vůbec vyzkoušet. Nebo to nakonec zkusí, ale potřeboval by to zkusit ideálně v soukromí, aby ho nikdo neviděl, jak se mu to nedaří. To mu ráda dopřeju, když je to možné. (Toto je jeden z velkých rozdílů mezi ním a Olívkou. Ta se na druhou stranu neznámou situací nebo hrozbou neúspěchu nenechá odradit vůbec. Prostě jde a zkusí to, klidně zas a znova.)
Toník stále miluje superhrdiny a k tomu vlastně obecně vše "nadpřirozené"
Superhrdinové u nás frčí pořád, tady se nic nezměnilo. Oblečení a hraček s motivem superhrdinů u nás přibývá, dokonce měl i superhrdinskou oslavu narozenin. (A taky figurky superhrdinů, obrázky superhrdinů, kostýmy a masky superhrdinů, puzzle se superhrdiny, lahvička na pití se superhrdiny, oblečení se superhrdiny všeho druhu, atd. atp.)
Poslední dobou pozoruji, že to není pouze tato tématika, co ho baví. Superhrdinové jsou teda určitě č. 1 - to je asi taky značně podpořené školkovým kolektivem. Ale všímám si, že ho zajímá a baví cokoliv "nadpřirozeného" nebo "nereálného" - namátkou kouzla, strašidla, rytíři, piráti, draci, džinové. (A i tady se s Olívkou od sebe liší, ta v porovnání s ním preferuje spíše věci z reality.)
Toník nasává vědomosti jako houba... a všechno si pamatuje
Má fakt fenomenálního pamatováka. A rád se "učí" v takovém tom školním významu toho slova. Pamatuje si snad všechno, co mu kdo poví o světě a o tom, jak věcí fungují. Včetně různých nesmyslů, co mu řeknou kluci ve školce - např. jak pozná jedovaté berušky od hodných. :D
Umí desítky různých básniček a písniček, i dost dlouhých, zná ve školce všechny děti jménem i příjmením plus ví, kolik má kdo roků. Vyjmenuje ve správném pořadí všechny dny v týdnu i měsíce v roce - to prý dokonce jako jediný ze školky. Pozná nejrůznější kytky, stromy a brouky - to nasává taky hlavně ve školce. Počítá do sta, anglicky do dvanácti, kromě čísel zná alespoň tak 30 anglických slovíček. Pozná asi 10 písmen a číslovky všechny. Teď začíná s dvojcifernými čísly.
Vysvětlí, jak co funguje, pokud už mu to někdy někdo říkal. Pamatuje si hrozně moc věcí z minulosti. Běžně vytahuje různé vzpomínky na to, co jsme kde a s kým dělali.
Toník je zdatný
Cvičit do Sokola chodí už přes půl roku a myslím, že je to znát. Je šikovný, obratný, takový už lehce osvalený - prostě je to definitivní sbohem batolecí oplácanosti. Rád se "ukazuje", když se mu něco daří. "Mami, podívej, co umím!" je jedna z jeho nejčastějších vět pronášených někde na hřišti. Umí kotrmelec dozadu i dopředu, dobře pracuje s rovnováhou, různě se přitahuje za ruce, zkouší výmyk.
Jo a hrozně se mu líbí jóga, občas si ji spolu večer zkoušíme. Ukazuju mu různé asány, které se mi vybavují z dob, kdy jsem ještě hodně dělala hot jógu nebo pak těhotenskou jógu. :D Myslím, že by ho jóga asi bavila, Musím kouknout, co se v Brně nabízí v oblasti jógy pro děti - nemáte tip někdo?
Jinak ale žádný zběsilý lezič a průzkumník není (na rozdíl od Olívky). Dělá jen to, co zvládne. Odnikud nepadá, nedělá nic nebezpečného. A taky se mu moc nechce do věcí, které ještě moc neovládá nebo v nich není dobrý, o tom jsem psala výše. Jo a miluje obří skluzavky a částečně i tobogány. Takže i nějaký ten adrenalin. :)
Toník není výtvarný typ
Toník moc nemá rád kreslení ani tvoření. Mám silný dojem, že to je především proto, že v něm nijak extra nevyniká. :D Někdo doma malujeme - nejradši má malování barvami, nejspíš proto, že ho baví ten proces míchání. Jede ale spíš stylem, rychle papír nějak počmárat a honem na další.
Trochu mám taky nepotvrzené podezření, že ho od kreslení trochu odrazují ve školce - takové to, kdo maluje hezky, půjde na nástěnku, však to znáte. Nevadí, nijak netlačíme a uvidíme, co z toho bude dál. Zatím před kreslení z podobných činností dává přednost spíš stavění z kostek nebo nalepování atp.
Toník stále miluje oblečení a kostýmy...
U Toníka stále hodně frčí strojení se a oblékání. Strašně se těší na každý nový kousek oblečení a když přijde balík za sekáče, máme pak pravidelnou módní přehlídku. :) Kostýmy a masky všeho druhu jsou pak samostatnou a velmi oblíbenou kapitolou.
...a obzvláště cokoliv nového, má rád změnu
Obecně se Toník těší na všechno nové a jiné. Nepozoruji u něj žádné velké inklinování k rutině a zavedeným pořádkům. Když mu prozradím, že se chystáme jít někam, kde jsme ještě nebyli, strašně moc se těší. Aktuálně máme za sebou přihlašování na letní provoz školek v naší městské části. Toník za prázdniny vystřídá kromě svojí ještě 4 další školy. Těší se na to. A já vůbec nepochybuju, že to pro něj bude super období.
Musím říct, že v tomhle si spolu tak trochu notujeme. Taky mám ráda změny. Mám to s ním proto v tomto ohledu jednodušší, rozumíme si v tom. Navíc jsem ráda, že třeba konkrétně ten letní školkový provoz v něm nezpůsobí nějaký stres, což určitě nemůžou říct jiní rodiče. Díky za ulehčení. ♥
Toník to umí s malými dětmi
Už jsem psala v minulém shrnutí, že Bětušku Toník přijal bez mrknutí oka. Krásně se o ní stará a "umí to s ní". Tahle dovednost se promítá i do vztahu k jiným dětem: Toník dovede moc pěkně interagovat s mladšími dětmi. Hlídá, dává pozor, rozesmívá, hraje si s nimi. A u toho vypadá, že se mu to navíc fakt líbí.
Na druhou stranou před stejně starými a staršími dětmi se Toník někdy tak trochu zasekne. Osobně mám z těchto interakcí dojem, že se před nimi jakoby stydí nebo prostě nechce před nimi ztratit tvář. Vypadá, že se bojí odmítnutí.
Proto někdy trochu kontraproduktivně zaujme i takový kohoutí postoj - někdo mu třeba ukazuje svoje odrážedlo a Toník na to: "Ale to my máme doma odrážedla dvě!" A podobně. Připadá mi to někdy jako takové maskování nejistoty, nevím, u mladších dětí to téměř nikdy nedělá. Jinak si mezi kamarády ve školce vybírá spíš takové hodné/klidné/milé/vstřícné typy, často třeba starší holčičky nebo "hodné" kluky stejně staré jako on či mladší.
Toník je ve srovnání dost poslušný, ale chytá i "školkové manýry"
Na nějaký vzdor nebo neposlušnost si u Toníka rozhodně stěžovat nemůžu. Někdy má svoje špatné nálady, často hned po vyzvednutí ze školky - pracovně tomu říkám "poškolková chmura". Často mi říká, že jsem přišla moc brzy, nebo se mračí na další plán na odpoledne - ať je jakýkoliv. Nebo si stěžuje, že jsem mu nepřinesla žádnou dobrotu. Prostě všechno špatně. Souvisí to nejspíš s nějakým vybíjením emocí, které ve školce asi tolik neprojevuje. No ve svém věku má na takové chování ještě určitě nárok. :)
Mimo poškolkové chmury je Toník hodný a tak nějak poslušný kluk, všechno s ním jde vyřešit domluvou nebo kompromisem. Není nijak extra tvrdohlavý. Domluvu a kompromis navrhuje aktivně i sám, ať už s námi nebo s Olívkou. Uklízí po sobě, vetšinou se o ničem moc nedohaduje (když v tom zrovna nejsou aktuálně zjitřené emoce). Je prostě zlatý.
Co se mi ale moc nelíbí a s čím se musím víc posnažit nějak pracovat, tak to jsou takové ty posmívací a jinak nepřátelské mynýry ze školky. Čím dál tím častěji u nás doma znějí věty jako "Tak to já s tebou neka" nebo "Nene. Kecáš!" nebo "Hehe! Já mám ví-íc!" A pak takový ten dětský-fekální humor dělaný vždy tak trochu naschvál. S tímto bych ráda nějak pracovala, držte palce.
Minulý půlrok miloval Toník závody všeho druhu. To v tomto půlroce lehce povolilo, ale touha porovnávat se a vyhrávat rozhodně zůstala. Soutěživost se prolíná všemi aspekty každodenního života, chce mít vše dřív, mít toho víc, chce, aby se mu to povedlo líp. Strašně se v tom vyžívá.
Z neúspěchů nebo proher má strach a pokud se stane, projevuje okolo toho silné emoce (hněv/pláč). Dávkujeme mu to tedy postupně. Samozřejmě nejde, nechat ho pořád vyhrávat - v každé hře a prostě ve všem. To není přístup, který bych volila. Bude se to muset možná trochu pomaleji dávkovat, ale i na neúspěch a opětovnou snahu si musí přivykat. Hodně o tom spolu mluvíme.
Je na něm dokonce vidět, že ta touha po "kompetentnosti" mu dokonce brání některé věci dělat úplně. Když něco ještě nezná, nebo se bojí, že mu to moc nepůjde, kolikrát to nechce vůbec vyzkoušet. Nebo to nakonec zkusí, ale potřeboval by to zkusit ideálně v soukromí, aby ho nikdo neviděl, jak se mu to nedaří. To mu ráda dopřeju, když je to možné. (Toto je jeden z velkých rozdílů mezi ním a Olívkou. Ta se na druhou stranu neznámou situací nebo hrozbou neúspěchu nenechá odradit vůbec. Prostě jde a zkusí to, klidně zas a znova.)
Toník stále miluje superhrdiny a k tomu vlastně obecně vše "nadpřirozené"
Superhrdinové u nás frčí pořád, tady se nic nezměnilo. Oblečení a hraček s motivem superhrdinů u nás přibývá, dokonce měl i superhrdinskou oslavu narozenin. (A taky figurky superhrdinů, obrázky superhrdinů, kostýmy a masky superhrdinů, puzzle se superhrdiny, lahvička na pití se superhrdiny, oblečení se superhrdiny všeho druhu, atd. atp.)
Poslední dobou pozoruji, že to není pouze tato tématika, co ho baví. Superhrdinové jsou teda určitě č. 1 - to je asi taky značně podpořené školkovým kolektivem. Ale všímám si, že ho zajímá a baví cokoliv "nadpřirozeného" nebo "nereálného" - namátkou kouzla, strašidla, rytíři, piráti, draci, džinové. (A i tady se s Olívkou od sebe liší, ta v porovnání s ním preferuje spíše věci z reality.)
Toník nasává vědomosti jako houba... a všechno si pamatuje
Má fakt fenomenálního pamatováka. A rád se "učí" v takovém tom školním významu toho slova. Pamatuje si snad všechno, co mu kdo poví o světě a o tom, jak věcí fungují. Včetně různých nesmyslů, co mu řeknou kluci ve školce - např. jak pozná jedovaté berušky od hodných. :D
Umí desítky různých básniček a písniček, i dost dlouhých, zná ve školce všechny děti jménem i příjmením plus ví, kolik má kdo roků. Vyjmenuje ve správném pořadí všechny dny v týdnu i měsíce v roce - to prý dokonce jako jediný ze školky. Pozná nejrůznější kytky, stromy a brouky - to nasává taky hlavně ve školce. Počítá do sta, anglicky do dvanácti, kromě čísel zná alespoň tak 30 anglických slovíček. Pozná asi 10 písmen a číslovky všechny. Teď začíná s dvojcifernými čísly.
Vysvětlí, jak co funguje, pokud už mu to někdy někdo říkal. Pamatuje si hrozně moc věcí z minulosti. Běžně vytahuje různé vzpomínky na to, co jsme kde a s kým dělali.
Toník je zdatný
Cvičit do Sokola chodí už přes půl roku a myslím, že je to znát. Je šikovný, obratný, takový už lehce osvalený - prostě je to definitivní sbohem batolecí oplácanosti. Rád se "ukazuje", když se mu něco daří. "Mami, podívej, co umím!" je jedna z jeho nejčastějších vět pronášených někde na hřišti. Umí kotrmelec dozadu i dopředu, dobře pracuje s rovnováhou, různě se přitahuje za ruce, zkouší výmyk.
Jo a hrozně se mu líbí jóga, občas si ji spolu večer zkoušíme. Ukazuju mu různé asány, které se mi vybavují z dob, kdy jsem ještě hodně dělala hot jógu nebo pak těhotenskou jógu. :D Myslím, že by ho jóga asi bavila, Musím kouknout, co se v Brně nabízí v oblasti jógy pro děti - nemáte tip někdo?
Jinak ale žádný zběsilý lezič a průzkumník není (na rozdíl od Olívky). Dělá jen to, co zvládne. Odnikud nepadá, nedělá nic nebezpečného. A taky se mu moc nechce do věcí, které ještě moc neovládá nebo v nich není dobrý, o tom jsem psala výše. Jo a miluje obří skluzavky a částečně i tobogány. Takže i nějaký ten adrenalin. :)
Toník není výtvarný typ
Toník moc nemá rád kreslení ani tvoření. Mám silný dojem, že to je především proto, že v něm nijak extra nevyniká. :D Někdo doma malujeme - nejradši má malování barvami, nejspíš proto, že ho baví ten proces míchání. Jede ale spíš stylem, rychle papír nějak počmárat a honem na další.
Trochu mám taky nepotvrzené podezření, že ho od kreslení trochu odrazují ve školce - takové to, kdo maluje hezky, půjde na nástěnku, však to znáte. Nevadí, nijak netlačíme a uvidíme, co z toho bude dál. Zatím před kreslení z podobných činností dává přednost spíš stavění z kostek nebo nalepování atp.
U Toníka stále hodně frčí strojení se a oblékání. Strašně se těší na každý nový kousek oblečení a když přijde balík za sekáče, máme pak pravidelnou módní přehlídku. :) Kostýmy a masky všeho druhu jsou pak samostatnou a velmi oblíbenou kapitolou.
...a obzvláště cokoliv nového, má rád změnu
Obecně se Toník těší na všechno nové a jiné. Nepozoruji u něj žádné velké inklinování k rutině a zavedeným pořádkům. Když mu prozradím, že se chystáme jít někam, kde jsme ještě nebyli, strašně moc se těší. Aktuálně máme za sebou přihlašování na letní provoz školek v naší městské části. Toník za prázdniny vystřídá kromě svojí ještě 4 další školy. Těší se na to. A já vůbec nepochybuju, že to pro něj bude super období.
Musím říct, že v tomhle si spolu tak trochu notujeme. Taky mám ráda změny. Mám to s ním proto v tomto ohledu jednodušší, rozumíme si v tom. Navíc jsem ráda, že třeba konkrétně ten letní školkový provoz v něm nezpůsobí nějaký stres, což určitě nemůžou říct jiní rodiče. Díky za ulehčení. ♥
Toník to umí s malými dětmi
Už jsem psala v minulém shrnutí, že Bětušku Toník přijal bez mrknutí oka. Krásně se o ní stará a "umí to s ní". Tahle dovednost se promítá i do vztahu k jiným dětem: Toník dovede moc pěkně interagovat s mladšími dětmi. Hlídá, dává pozor, rozesmívá, hraje si s nimi. A u toho vypadá, že se mu to navíc fakt líbí.
Na druhou stranou před stejně starými a staršími dětmi se Toník někdy tak trochu zasekne. Osobně mám z těchto interakcí dojem, že se před nimi jakoby stydí nebo prostě nechce před nimi ztratit tvář. Vypadá, že se bojí odmítnutí.
Proto někdy trochu kontraproduktivně zaujme i takový kohoutí postoj - někdo mu třeba ukazuje svoje odrážedlo a Toník na to: "Ale to my máme doma odrážedla dvě!" A podobně. Připadá mi to někdy jako takové maskování nejistoty, nevím, u mladších dětí to téměř nikdy nedělá. Jinak si mezi kamarády ve školce vybírá spíš takové hodné/klidné/milé/vstřícné typy, často třeba starší holčičky nebo "hodné" kluky stejně staré jako on či mladší.
Na nějaký vzdor nebo neposlušnost si u Toníka rozhodně stěžovat nemůžu. Někdy má svoje špatné nálady, často hned po vyzvednutí ze školky - pracovně tomu říkám "poškolková chmura". Často mi říká, že jsem přišla moc brzy, nebo se mračí na další plán na odpoledne - ať je jakýkoliv. Nebo si stěžuje, že jsem mu nepřinesla žádnou dobrotu. Prostě všechno špatně. Souvisí to nejspíš s nějakým vybíjením emocí, které ve školce asi tolik neprojevuje. No ve svém věku má na takové chování ještě určitě nárok. :)
Mimo poškolkové chmury je Toník hodný a tak nějak poslušný kluk, všechno s ním jde vyřešit domluvou nebo kompromisem. Není nijak extra tvrdohlavý. Domluvu a kompromis navrhuje aktivně i sám, ať už s námi nebo s Olívkou. Uklízí po sobě, vetšinou se o ničem moc nedohaduje (když v tom zrovna nejsou aktuálně zjitřené emoce). Je prostě zlatý.
Co se mi ale moc nelíbí a s čím se musím víc posnažit nějak pracovat, tak to jsou takové ty posmívací a jinak nepřátelské mynýry ze školky. Čím dál tím častěji u nás doma znějí věty jako "Tak to já s tebou neka" nebo "Nene. Kecáš!" nebo "Hehe! Já mám ví-íc!" A pak takový ten dětský-fekální humor dělaný vždy tak trochu naschvál. S tímto bych ráda nějak pracovala, držte palce.
Toník miluje společenské hry
Toník si hraje strašně rád a strašně moc k těm svým hrám někoho potřebuje. Absolutně není ten typ dítěte, co by se sám něčím zabavil. Už pomalu dorůstá do věku, kdy ho začínají bavit různé společenské hry od pexesa přes Dobblo a Černého Petra až po základní hry s kostkou a pinčlíkama.
Za mě super, taky mám ráda společenské hry a před dětmi jsme běžně pořádali a navštěvovali herní večírky všeho druhu. Taaakže - kdo máte nějaké doporučení na super hry pro děti 4+ roky, sem s nimi! Trochu zde budeme asi bojovat s Toníkovou silnou soutěživostí, ale obrňuji se. I prohrávat se musí naučit nějak. :)
Zároveň mu už dávám lehce ochutnat i nějaké ty hry na mobilu - pexeso, skládačky, Angry Birds, apod. Taky je mi ale jasné, že musíme velmi opatrně. Protože společenské hry > elektronické hry. To je snad jasné. :D
Toníkovi stále dělá trochu problém výslovnost
Hlásky jako "š", "ž", "č" (a samozřejmě "ř") jsou u Toníka pořád trochu problém. Když se soustředí nebo ho opravím, umí to říct správně, když se ale nehlídá, je z nich spíš "s", "z" a "c". Zatím jsem v klidu a snažím se ho motivovat, aby vyslovoval správně. Už jsem ale taky po očku koukala na logopedii a kdy se asi tohle ideálně řeší...
Toník miluje jídlo. Nejvíc to sladké.
Toník absolutně není vybíravý a sní skoro vše. Jí rád, dokonce i paní učitelka ve školce mě za to chválila (jako kdyby to snad byla moje zásluha, haha. Možná bych si to myslela, kdybych měla jen jedno dítě, ale tři děti a jejich různé přístupy k jídlu člověku opravdu dají pokoru v těchto věcech :D ).
Když si může vybrat, volí těstoviny a nebo pak sladká jídla. Jakékoliv buchty, bábovky, ovocné knedlíky apod. jsou u něj zaručeným úspěchem. Taky moc rád mlsá, tam to musíme dost korigovat. Nejvíc nám v tomto korigování pomohlo, že Toníkovi paní zubařka v tomto půl roce našla dva kazy. Bylo to po antibiotikách na spálu, které bral v lednu, a z jeho podle zubařky "naprosto zdravých zoubků" během asi měsíce najednou dva kazy. Teď všude sám od sebe říká, že sladké může jen jednou za den, aby se mu nekazily zoubky. (I když ne vždy se mu to daří dodržet.)
Toník si hraje strašně rád a strašně moc k těm svým hrám někoho potřebuje. Absolutně není ten typ dítěte, co by se sám něčím zabavil. Už pomalu dorůstá do věku, kdy ho začínají bavit různé společenské hry od pexesa přes Dobblo a Černého Petra až po základní hry s kostkou a pinčlíkama.
Za mě super, taky mám ráda společenské hry a před dětmi jsme běžně pořádali a navštěvovali herní večírky všeho druhu. Taaakže - kdo máte nějaké doporučení na super hry pro děti 4+ roky, sem s nimi! Trochu zde budeme asi bojovat s Toníkovou silnou soutěživostí, ale obrňuji se. I prohrávat se musí naučit nějak. :)
Zároveň mu už dávám lehce ochutnat i nějaké ty hry na mobilu - pexeso, skládačky, Angry Birds, apod. Taky je mi ale jasné, že musíme velmi opatrně. Protože společenské hry > elektronické hry. To je snad jasné. :D
Hlásky jako "š", "ž", "č" (a samozřejmě "ř") jsou u Toníka pořád trochu problém. Když se soustředí nebo ho opravím, umí to říct správně, když se ale nehlídá, je z nich spíš "s", "z" a "c". Zatím jsem v klidu a snažím se ho motivovat, aby vyslovoval správně. Už jsem ale taky po očku koukala na logopedii a kdy se asi tohle ideálně řeší...
Toník absolutně není vybíravý a sní skoro vše. Jí rád, dokonce i paní učitelka ve školce mě za to chválila (jako kdyby to snad byla moje zásluha, haha. Možná bych si to myslela, kdybych měla jen jedno dítě, ale tři děti a jejich různé přístupy k jídlu člověku opravdu dají pokoru v těchto věcech :D ).
Když si může vybrat, volí těstoviny a nebo pak sladká jídla. Jakékoliv buchty, bábovky, ovocné knedlíky apod. jsou u něj zaručeným úspěchem. Taky moc rád mlsá, tam to musíme dost korigovat. Nejvíc nám v tomto korigování pomohlo, že Toníkovi paní zubařka v tomto půl roce našla dva kazy. Bylo to po antibiotikách na spálu, které bral v lednu, a z jeho podle zubařky "naprosto zdravých zoubků" během asi měsíce najednou dva kazy. Teď všude sám od sebe říká, že sladké může jen jednou za den, aby se mu nekazily zoubky. (I když ne vždy se mu to daří dodržet.)
Toník už usíná sám!
Toto je asi největší změna za tento půlrok. Toník konečně usíná sám - takže se dočkáte i vy, pokud s tím bojujete! Olívka teda už taky, ale u ní to nebylo nikdy velké téma. Večer po pohádce/krátké hře/divadlu už děti jen uložíme do postelí a ony samy usnou. A nebudí se. Neskutečné ulehčení.
Po obědě už Toník nespí skoro nikdy. Teda když je doma. Ve školce spí po o úplně normálně, asi ho tam strhne většina nebo autorita paní učitelky nebo obojí.
Toník v číslech
Toto je asi největší změna za tento půlrok. Toník konečně usíná sám - takže se dočkáte i vy, pokud s tím bojujete! Olívka teda už taky, ale u ní to nebylo nikdy velké téma. Večer po pohádce/krátké hře/divadlu už děti jen uložíme do postelí a ony samy usnou. A nebudí se. Neskutečné ulehčení.
Po obědě už Toník nespí skoro nikdy. Teda když je doma. Ve školce spí po o úplně normálně, asi ho tam strhne většina nebo autorita paní učitelky nebo obojí.
Toníkovy dva hlavní fyzické údaje ve čtyřech letech: výška 104 cm a váha 17 kg. V překladu vývojových tabulek - naprosto průměrná výška a k tomu naprosto průměrná váha. Oba ukazatele na 50. percenilu jsme u žádného z dětí ještě nikdy neměli! Zírám.
Tak to je náš čtyřletý Tonínek. A jede se dál!
♥
Komentáře
Okomentovat