mateřství ~ tři dny se dvěma dětmi brzy po sobě (a s třetím v břuchu)

Před půl rokem a před rokem jsem publikovala články o tom, jak u nás vypadá takový jeden běžný den. Ráda bych se k tomu částečně vrátila. Dnes vám pro hlubší pochopení situace popíšu, jak u nás aktuálně probíhají typické tři dny během pracovního týdne. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?

Hlavní účastníci - Toník (skoro 3 roky), Olívka (rok a půl), já ve 23. týdnu těhotenství a Nekorektní
Roční období - celkem mírná zima, aktuálně dost vlhká

PONDĚLÍ

Děti vstávají souběžně kolem sedmé hodiny. Vchází spolu za ruce k nám do ložnice. To je celkem dobrý čas i okolnosti. Rychle s nimi vstanu a za mohutného popohánění dětí vařím dvě kakaa a chystám čtyři misky müsli, vařím vodu na čaj a kávu, krmím Edgara. Zvládnu tu nejzákladnější ranní hygienu (svou) a taky pořešit věci v pokojíčku - roztáhnout závěsy a žaluzie, vyvětrat peřiny, otevřít okno. Nasnídám se ve stoje u linky, aby mě děti nechaly chvilku na pokoji. :)

Nekorektní vstává do práce, ale trochu nestíhá, takže se jen rychle nají, osprchuje, obleče a jede. Jelikož nemáme uvařené žádné jídlo, náš plán je jasný, dnes dopoledne musíme zůstat doma a vařit. Dětem na Toníkovu žádost pouštím pohádky na Youtube, to mi dává tak 20 minut klidu - to je maximum, kolik se vydrží koukat Olív. Toník si pak dá ještě tak čtvrt hoďky sám a pak to vypínám. Mezitím roztřídím prádlo a do pračky putuje první ze tří várek. Taky si +/- v klidu dopiju kafe a přečtu si u toho zprávy.

Je asi tři čtvrtě na devět a já ženu děti na nějaké to hraní do pokoje. Dnes chce Toník malovat barvami, tak to bude pro mě náročnější. :) Chystám stůl, papíry, vodu, štětce, rozmíchávám tempery. Pak si malujeme, Toník dělá různě barevná sluníčka, zkoušíme společně namalovat medvěda, snažím se, aby Olí nic nerozlila ani si nedávala barevné štětce do pusy. O půl desáté to balíme a všechny a všechno umýváme, je čas na vaření.

Dnes bych měla navařit na dva dny, ať mi vaření neblokuje ještě i zítřejší dopoledne. Vařím těstoviny s boloňskou omáčkou a k tomu kotel vývaru. Část mi poslouží na zítřejší kuřecí polévku a zbytek dám do lahve do ledničky na další vaření. Do toho chystám dětem na svačinu strouhanou mrkev s jablkem a rozinkami. Olívka "vaří" se mnou, zásadně chce sedět na lince a se vším "pomáhat", Toník je střídavě s námi a střídavě si sám hraje. Jak se blíží čas oběda, je čím dál protivnější. Oba chtějí všechno furt ochutnávat - sůl, mouku, sýr, neuvařené těstoviny.. Já je střídavě zapojuji a střídavě okřikuji a hlídám. Párkrát vypěním. Když už vše přesáhne hranici únosnosti, Toníkovi pouštím v kuchyni Déčko.

Kolem půl dvanácté obědváme. Vše proběhne relativně hladce a všichni se najíme. I když teda Olívku musím krmit, protože si to v poslední době furt vyžaduje. Sama to přitom dávno umí! Po obědě chtějí děti koukat na pohádku, tak mám asi 15 minut času na vyskládání myčky z včerejšího večera, naskládání té hory nádobí z vaření a poklizení kuchyně. Pak beru Olívku a kolem půl jedné ji ukládám na spaní do kočárku - tzn. navleču ji do zimního oblečení a (teď už spíš symbolicky) ji nakojím. Toník mezitím dál kouká na pohádky. Vzniká mi chvilka času, tak pověsím prádlo a zapnu druhou várku.

Kolem jedné ženu Toníka na spaní, ale chce si ještě v posteli číst a pak povídat a usne tak až o tři čtvrtě na dvě. To je blbé. Odhaduji, že zhruba za 45 minut už vstává Olívka, to moc času nemám. Tak zvládnu vyřídit pár pracovních mailů a kouknout na internetu po nových botech. Na jaro nové potřebují obě děti. Nic teda neobjednám, protože je Olív po půl hodině už vzhůru. Vařím ji kakao, nachystám bílý jogurt s piškotama a rozinkama. Chvilku si hrajeme a povídáme.

O čtvrt na čtyři vstává Toník, to si dnes moc nepospal no. Nevadí, třeba aspoň děti půjdou večer dřív do postele. (Haha.) Horší je, že se probudil v blbé náladě a potřebuje dopéct a domazlit a furt poplakává. To zas vyvolá vlnu nevole u Olív. Ale dobrý, zvládneme to, já se ani nerozčiluji, protože jsem odpočinutá po polední pauze od dětí. :) Druhé kakao, druhý jogurt a je čas pakovat se ven. Na půl pátou mám být v Prenatalu na velký ultrazvuk.

Čas je neúprosný, vypravování nám trvá hrozně dlouho, i když děti relativně spolupracují a v mezičasech si hezky hrajou. V 16.15 vyrážíme z domu, což znamená, že nestíhám. Děti musím nejdřív odvést šalinou ke kamarádce na pohlídání, pak pěšky doběhnout do Prenatalu. To tam budu tak o 15 minut pozdě minimálně.  Nekorektní dnes bohužel nemůže děti obstarat, protože má důležité meetingy celkem pozdě odpoledne. Díky bohu za kamarádku, co bydlí kousek od Veveří. Cesta proběhne bez větších konfliktů (teda až na obligátní Olívčin řev v tramvaji, že chce sedět jako Toník na sedačce a ne v kočárku, na to ale tentokrát vůbec nemáme čas!), předání dětí u kamarádky kupodivu taky. Měla jsem z toho obavy, protože stres už ze mě fakt prýštil a myslela jsem, že to děti vycítí a bude to krušné. Naštěstí ne.

V 16.43 dobíhám do Prenatalu, sestřička je milá a prý vůbec nevadí, že mám zpoždění, oni prý taky. Hm. Na řadu mě berou až v 17.15, vyšetření ale nemůžou dokončit, protože je mimi špatně natočené a oni tak nevidí pořádně na srdíčko pro měření průtoků. Musím se jít projít a za dvacet minut repete. Někdy po šesté dobíhám s jazykem na vestě ke kamarádce za dětmi. Všichni žijou a nikdo prý dokonce ani nebrečel, super! Chvíli po mně doráží Nekorektní. Děti si spolu s kamarádčinými ještě chvíli pohrajou, my dospělí pokecáme. Pak to všechno popakovat (trochu stresu a nevole) a o půl osmé jsme doma.

Pak už to jde ráz na ráz. Já vysvlékám a cepuji děti - co kam patří, umýt ruce, atd. Nekorektní chystá k večeři nějaké obložené pečivo a zeleninu. Pak si pohraje s dětmi a já pověsím druhou pračku. Hm. Tak třetí pračka nic, tu už zapínat nebudem, vydrží do zítřka. Pak jdou děti do vany a já se k nim přidávám. Zuby, pyžama a úklid hraček po bytě a v pokoji. Nekorektní si lehne s Olívkou, já s Toníkem a čteme si. Pak zhasnem, Olí vedle Nekorektního usne a já s Toníkem si ještě povídáme. Pak usíná i on.

Vcházím do kuchyně a je čtvrt na deset. No. Docela dobrý čas. Dnes usnuli rychle. Zapneme si nějaký film, u kterého oba vytuhneme. V noci se Olív vzbudí jen 2x (obstará Nekorektní) a Toník jednou, to zařídím já. Samozřejmě tam u toho usnu, takže tam strávím asi hodinu a půl, ale dobrý. Do naší postele se dobelhám ještě před svítáním na chvíli spánku a děti dospí celkem dobře.

ÚTERÝ

Dnes jede Nekorektní jako každé druhé úterý na služebku do Vídně. Tzn. vstává brzo na vlak. Už dlouho se nestalo, že by svým vstávání nevzbudil i děti, a dnes je to stejné. Všichni jsme tak vzhůru už od asi 6:20. A děti nevrlé. A já tím pádem celkem taky. Přežijeme kakaa, snídani, kávu, ranní pohádky. Zapínám třetí pračku ze včerejška. Chvilku si s dětmi pohrajeme v pokoji.

Na 8:30 má dnes přijít pro děti naše hlídačka Zuzka. Chystám jim věci, naháním je, oblíkám je, chystám ven svačiny a pití. Když Zuzka dorazí, děti mají radost, společnými silami se Zuzkou děti dovypravíme, pusiny a jsou z bytu! To je najednou pohoda!

Mám tři hodiny času na práci a rychlé vaření. Dnes toho musím zvládnou co nejvíc. Udělám si kotel teplého čaje s medem a citronem a jdu na to. Čeká mě jeden prodejní článek pro nejmenovaný aquapark a co nejvíc z měsíčního plánu Facebookových příspěvků pro jeden penzion na Vysočině. Dobré téma, už to mám trochu promyšlené a práce mi jde od ruky. Jsem dost koncentrovaná a čas letí jako bláznivý.

V jedenáct musím začít vařit. Rychle oberu maso ze včerejška, zahřeju vývar, povařím v něm novou mrkev, připravím krupicové nočky. U toho odbíhám k práci. Ještě pár grafických úprav a můžu být relativně spokojená. Můj dnešní poměr čas ku odvedené práci je výborný. Přemýšlím o tom, že to, co zvládnu za tři hodiny i s dovařením polévky, třeba jinde jiní vypracovávají i celý pracovní den. Cítím radost a hrdost (dvě věci, kterých se mi běžně na rodičovské moc nedostává, aspoň ne souběžně).

V 11:30 dorazí dobře naladěné děti, prý byli celou dobu venku, super! Umýt, převlíknout a dáme si oběd. Polévka je plná noků, co děti milují, takže jsou všichni spokojení (a ve výsledku strašně špinaví samozřejmě). Po obědě si děti hrají na honěnou a já zvládnu pověsit prádlo a zapnout pračku s plínkama. Pak se obligátně koukají chvilku na Déčko a já poklidím kuchyň a vyřeším myčku.

V jednu usíná Olív, odnesu ji do kočárku, Toník mě u toho zamkne na terase. Nemám na sobě ani mikinu ani u sebe nemám telefon a venku začíná trochu sněžit. Naštěstí se drama nekoná a celkem rychle se mu povede podle mých pokynů otočit kliku do správné polohy. Uf. To bylo těsné. Pak si jdem s Toníkem lehnout a číst. Usíná kolem půl druhé, což je skvělý čas.

Dává mi to zhruba hodinu a půl prostoru pro pokračování v práci. A nakonec zvládnu vše, co jsem si představovala. Dokonce si i u práce vypít kafe! Olívka se budí asi 15 vteřin po tom, co zavírám práci. Tak boty dětem musím objednat jindy no. :D Sotva ji dovařím kakao, budí se i Toník. Tak dělám rovnou dvě. A chystám dva bílé jogurty. Pak se děti chvilku koukají na pohádky a já pověsím ty plíny, co na mě v pračce čekají doprané už pár hodin.

Pak společně s dětmi stavíme koleje, děti se u hraní dost přetahují a vůbec jsou na sebe nějací nepříjemní. Proto to (dloouze) balíme a mizíme ven. Padá déšť se sněhem, takže volba padla na dětskou hernu Lemur. Od pěti odpoledne mají slevu na vstupném, bude nás to stát jen 50 Kč za dítě plus útrata, takže not bad. Děti se tam vyřádí, já tam pobíhám mezi trampolínou, houpačkami a poklidným sezením na židli. Nakonec se rozhodnu, že si tam dáme i společnou večeři - pizzu, takže děti jsou u vytržení. Těch 20 minut od objednání po vydání je teda kvůli jejich "těšení" dost krize, ale ve výsledku dobrý.

V sedm v Lemurovi zavírají a my míříme domů. Vypravování a odchod je teda bizár, jako vždy - ať už je jaro!! Ale cesta celkem v pohodě a doma už jen rychle všichni tři do vany. O čtvrt na devět jsou děti v postelích a chvilku si čteme. Pak vysvětlím Toníkovi, že nejprve uložím Olívku a pak přijdu za ním do postele. Sice se mu to moc nezdá, ale nakonec u sebe nahoře zhasne a já Olívku trochu nakojím a ona pak usne. Toník mezitím vytuhnout nestačil, tak se potichu vyplížím z Olívčiny postele, připevním jí zábranu a vylezu nahoru do patra k Toníkovi. Nechce si ani povídat, ale dojde mu voda v malém hrnečku, co mívá u postele. Takže mé plížení pokračuje do koupelny pro novou a zase zpátky. Nakonec Toník usne zhruba v devět, těsně po tom, co uslyším klíče v zámku. Nekorektní je doma. ♥

Chvilku si popovídáme, dáme si z Vídně dovezené Mozartovy koule a pustíme si film. V noci se Toník nevzbudí, ale Olív spí hůř, když už k ní máme jít potřetí, donesem si ji rovnou do postele, kde s námi dospí až do rána.

STŘEDA

Probouzím se hrozně rozbitá. Sice nás už po půl druhé ráno žádné dítě nevzbudilo, což není vůbec zlé. Ale kolem půl šesté ráno se nám do postele nakvartýroval Toník. To si vlastně matně vybavuji. Nicméně Nekorektní, Toník, Olívka a já s pupkem v naší posteli stočtyřicítce  - jako nic moc. Bolí mě rameno a za krkem. Je nějaké velké světlo. Budík ukazuje 7:20. To je čas sice krásný, ale zrovna ve středu se to moc nehodí. Nestíháme.

Trochu se zavrtím a tím probudím Olívku nalevo i Toníka napravo ode mě. Děti mají dobrou náladu, bleskurychle udělám kakaa a všechny ranní záležitosti, zabalím Toníka do školky. Budím trochu nerudného Nekorektního, který je sice rád, že vstáváme tak pozdě, ale je taky rozlámaný, takže výsledek spíš negativní. Sprchu už nestíhá, před osmou nejpozději musí vyrazit, aby zavezl Toníka do školky, pak ranní špičkou překrosil Brno a na první ranní call v 8:45 už byl v kanclu. Toník protestuje s oblíkáním, takže to tomu moc nepřidá. Všichni jsme podráždění a křičí se hned po ránu.

Odjezdem chlapů se situace zklidňuje, vařím si kafe, které ale vypít během dopoledne už nestihnu. Olívka trvá na čtení knížky, chvilku tomu věnujeme a pak nás musím urychleně balit a vypravovat. Zas to hrozně trvá a mě už se z toho chce brečet - plínka, bodyčko, tričko, punčochy, kamaše, svetr, rukavice, šála, čepice, kombinéza, boty, pak sebe, namalovat se samozřejmě nestihnu, musí stačit, že se učešu, dám si náušnice, BB krém a ve výtahu rtěnku - kde je kruci už to jaro??

Z logistických důvodů se rozhoduji, že oběd si s Olív dáme venku a nechám ji rovnou pak usnout po cestě domů v kočárku, musím kvůli tomu brát velký kočárek, se kterým je pohyb po městě, schodech, MHD o dost nepříjemnější, ale co už. V 10 dorazíme na pracák, kde potřebuji vyřídit prodloužení doby pobírání rodičovského příspěvku, aby mi to vyšlo do dalšího porodu bez přerušení. Je to dost opruz, protože ty peníze jsou mi i celkem jedno, jak je vyčerpám, ale potřebuji po celý rok 2018 příspěvek pobírat, nesmí mi tam vzniknout mezera, jinak by mi zbytečně pak doměřovali skrz mou živnost vyšší sociální a zdravotní. Doufám, že mi ohledně toho na pracáku poradí, jak si to mám nastavit, aby mi to vyšlo, ale zároveň co nejmíň peněz propadlo. (Spoiler alert - iluze, samozřejmě ve výsledku, když jsme tam byli napodruhé, neporadí nic a ještě jsou nepříjemní.)

Je tam nějak strašně plno. Automat na výdej lístků mi hlásí, že je přede mnou 601 lidí. 601! Tak to nic no, to je čekání tak na 5 hodin. Nicméně Olívce se na pracáku líbí, tak si chvilku hrajeme na chodbách úřadu a odcházíme v 11 s nepořízenou. Přejíždíme na oběd do Quick bistra, je to jen asi 4 zastávky, ale Olí se hrozně vzteká. V šalině ji musím vypustit z kočárku a pak jí asi už podesáté vysvětlovat, že nesmí mačkat čudlíky. Uf. V Quicku už je ale pohoda. Dáme si společně zeleninovou polévku a španělského ptáčka a po cestě domů mi Olívka usne v kočárku.

Doma ji bez úhony převezu na terasu, dopiju si studené kafe a konečně dětem objednám ty boty, pak přes hodinu pracuji, takže bilance není zlá. O půl třetí Olív vstává a po svačině a po hře s kostičkami se znovu oblíkáme (neeeeee!) a vyrážíme pro Toníka do školky. Beru Olív jen do golfek a do ruky pro Toníka odrážedlo a helmu. V 16:15 ho vyzvedneme ve školičce a jedeme na sraz s Nekorektním. Přesné místo si domlouváme telefonicky až po cestě. Dost sněží a obě děti pomrčují, ale v 16:50 u polikliniky na Rybkové předávám Nekorektnímu děti. Ten je naloží do auta a jedou domů. Já jdu dnes na besedu o Férovém podnikání s Krkavčí matkou. Juhů.

Dojdu tam samozřejmě pozdě, ale naštěstí nejsem zdaleka poslední. Blbé na tom je hlavně to, že na mě zbydou místa jen vzadu na takových nepohodlných kostkách na kolečkách bez možnosti se opřít. Přednáška je super, nicméně dvě hodiny nepohodlného sezení jsou pro mě už i v této fázi těhotenství opravdu na hranici únosnosti. Snad jsem měla radši stát. Během pěti minut po skončení stihnu navázat jednu možnou spolupráci do budoucna s jinou účastnicí, juch. A mizím na šalinu. Tam mi dojde, že jedu vlastně sama, takže si rychle posílám SMS jízdenku. Uf, na tohle se snadno zapomíná a pokutu fakt nepotřebuju. Zatím dobrý ale!

Po půl osmé jsem doma. Jakmile mě děti vidí, Olív začíná brečet a Toník protestovat. Prý ale doteď byli hodné, navíc jsou po večeři, tak dobrý. Pak běžný kolotoč (konec hraní, zuby, úklid hraček) a ukládáme jako obvykle - já si čtu s Toníkem, Nekorektní s Olív. Olívka je tuhá do deseti minut, Toníkovi to pak ještě trvá, ale o půl desáté už máme s Nekorektním klid na sebe. Těším se, že zítra je Nekorektní na homeofficu, stejně tak v pátek, tak mě čekají dva trošku jednodušší dny (a jeho naopak dva trošku náročnější). Večer v posteli si vzpomenu, že už dva dny mám volat mamce a furt jsem se k tomu nedostala. No, zítra přes polední spaní dětí pracovat nebudu, to zase až v pátek, tak vyřídím telefonáty a možná si pak sednu i k šití. Nebo k blogu. Možná.. (Ježiš a co já budu zítra vařit?)