Toník má dva roky! Je už oficiálně velký kluk, co mluví, skáče, hraje si a je samostatný, i když stále vyžaduje spoustu pozornosti. Za poslední čtvrtrok se zase strašně moc posunul a srovnání s minulým rokem by vydalo na samostatný článek. Tady mi k tomu poslouží snad pouhé foto. To je něco, že?
Hrubá a jemná motorika
Toník chodí a chodí. Přes letošní řádnou zimu (se sněhem a ledem dokonce i v Brně!) se mu sice často zrovna dvakrát nechtělo, ale s lepšícím se počasím jsou pokroky znát. Procházky okolo dvou kilometrů jsou pro nás běžné a většinou ho vůbec nepoponášíme. Nemá už skoro vůbec zájem jezdit na skejtu u kočárku a už ho ani moc nebaví jezdit na Puky. To sice ven někdy bereme, ale 75 % času ho pak taháme v ruce a Toník chodí a pobíhá sám. Dále ho hodně baví schovávání, běhání, neustálé šplhání na různé překážky po cestě, skákání v kalužích, sbírání kamenů, dupání na rampách, chození po rantlech apod. Rozkopaná Francouzská ulice, kterou máme za rohem, je teď pro něj něco jako ráj plný ramp, kamenů, písku, trubek a bagrů. :D
Nadále u něj přetrvává láska k prolézačkám všeho druhu, k houpačkám, ke skluzavkám apod. Nemůžeme se dočkat přicházejícího jara, až všechny nové schopnosti otestuje a vybrousí na hřištích. Samozřejmě chce teď všechno dělat SÁM, takže "Mámo, ne, sám!" od něj teď slyším opravdu často. Typická situace jsou schody od vchodových dveří našeho domu k výtahu. Oněch asi deset schodů zvládne vyjít zcela sám bez pomoci či bez přidržování se u zdi. A je na to patřičně pyšný. Když jdeme nějaké větší množství schodů za ruku, střídá nohy a chodí jako dospělý. Na návštěvě u švagrové vyšel sám za ruku málem až do 4. patra, jen poslední sadu schodů z celkem osmi se nechal vynést. Jo a pořád nám ukazuje, jak se skáče na trampolíně a je u toho fakt sladký! Odrazit oběma nohama zároveň se ještě neumí, ale nepochybuji, že na trampolíně, kterou dostal od babičky k narozeninám, se to brzy naučí. :D
Nadále u něj přetrvává láska k prolézačkám všeho druhu, k houpačkám, ke skluzavkám apod. Nemůžeme se dočkat přicházejícího jara, až všechny nové schopnosti otestuje a vybrousí na hřištích. Samozřejmě chce teď všechno dělat SÁM, takže "Mámo, ne, sám!" od něj teď slyším opravdu často. Typická situace jsou schody od vchodových dveří našeho domu k výtahu. Oněch asi deset schodů zvládne vyjít zcela sám bez pomoci či bez přidržování se u zdi. A je na to patřičně pyšný. Když jdeme nějaké větší množství schodů za ruku, střídá nohy a chodí jako dospělý. Na návštěvě u švagrové vyšel sám za ruku málem až do 4. patra, jen poslední sadu schodů z celkem osmi se nechal vynést. Jo a pořád nám ukazuje, jak se skáče na trampolíně a je u toho fakt sladký! Odrazit oběma nohama zároveň se ještě neumí, ale nepochybuji, že na trampolíně, kterou dostal od babičky k narozeninám, se to brzy naučí. :D
Sám se bez problémů nají a napije (jen s minimálním znečištěním), samozřejmě do dokonalosti to má ještě daleko a často třeba rozlije pití, ale jsem spokojená. Od dob zavedení pravidelných příkrmů pro Olívku se ale rád nechává znovu krmit, což jsme předtím skoro neznali. Zatím ho krmím, když chce, a nechávám to vysublimovat, nerada bych, aby začal žárlit.
Taky se už zvládne sám komplet vysvléct a my pomáháme jen s některými záludnostmi typu knoflíků nebo upnutých svetrů. Nově se taky sám obuje a částečně obleče - zvládne ponožky, trenky, punčochy, kalhoty a rozepínací mikiny a bundy někdy taky. My pomáháme tím, že mu kalhoty apod. správně nachystáme, a potom s tričkama, svetrama a zapínáním.
Taky se už zvládne sám komplet vysvléct a my pomáháme jen s některými záludnostmi typu knoflíků nebo upnutých svetrů. Nově se taky sám obuje a částečně obleče - zvládne ponožky, trenky, punčochy, kalhoty a rozepínací mikiny a bundy někdy taky. My pomáháme tím, že mu kalhoty apod. správně nachystáme, a potom s tričkama, svetrama a zapínáním.
Hry a hraní si
V samostatné hře zaznamenáváme pokroky! Ale jedná se možná tak o poslední měsíc. Pořád naši aktivitu nebo alespoň přítomnost při svých hrách vyžaduje, když mu ale nevyhovíme, je schopný se zabavit i chvíli sám. Řekněme, že půl hodiny je ale naprosté a ojedinělé maximum. Většinou je to tak deset minut, i za to jsem ale moc ráda. Mezi nejoblíbenější hračky posledního čtvrtroku patřila hlavně plastová zvířátka a kostky na stavění domečků pro ně. Dále pak vláčky a koleje, autíčka, nafukovací balónky a na návštěvách či v hernách měl rád kuchyňky pro děti. Velmi rád taky dělá "blbiny", to se spolu různě naháníme, schováváme se, bafám se sebe, kočkujeme se, děláme různou akrobacii apod. Jeho oblíbené "kolo kolo mlýnský" taky ještě hodně frčelo. Jo a magnetická tabule a přiřazování magnetků na předkreslená místa! Tím mě úplně šokoval hned po Vánocích, jak to krásně zvládá a jak ho to baví. Taky si začíná hrát s plyšákama (nejradši má plyšovou Peppu a Toma), krmí je, povídá si s nima, vozí je po bytě, ukazuje jim, kde mají sedět apod.
Knížky má pořád rád, nejoblíbenější jsou Jaro atd., kde si momentálně ukazujeme hlavně vlaky a taky to, čím se od sebe odlišují jednotlivá roční období. Hodně se mu líbí taky Jak zvířata spí a Kozí pohádka, kterou si jako úplně první nechává číst. Jo a taky mám podezření, že už ji umí nazpaměť. Je totiž krátká a veršovaná a Toník básničky miluje. Sám už umí asi pět či šest básniček. (KUK) Taky s námi rád zpívá nebo chce, abychom zpívali my a on u toho tancuje.
Mezi zájmy vedou vlaky, určitě už předčily i zvířátka. Ta jsou sice pořád v kurzu, dopravní prostředky ale - v čele právě s vlaky - už určitě převažují. Na vlaky se chce pořád chodit dívat, tak chodíme. Jestli nás v této době potkáte na nádraží nebo ve vlaku, jak se vozíme z hlaváku do Židenic a zpět, není to náhoda. :) Toník dokonce přesně ví, kde jsou v Brně různé železniční mosty, nebo odkud jde na vlaky vidět, a neváhá nás na to pokaždé, když jedeme nebo jdeme okolo, upozornit. Chce se na ně dívat dokonce i na youtube, je to prostě vášeň.. Obě babičky navíc bydlí kousíček od tratí, takže i tam se jeho láska k vlakům prohlubuje. Kromě vlaků jsou super i šalinky a bagry. Jo a taky spolehlivě a s patřičným důrazem a radostí rozezná trolejbusy od autobusů.
Komunikace a jazyk je u nás pořád úplně TOP dovednost. Toník mluví jako o život - slovesa, předložky, čtyřslabičná slova, delší věty (i o sedmi slovech třeba), skloňování a časování, prostě všechno. Vše komentuje, ptá se a konverzace s ním je opravdu smysluplná a velmi uspokojivá. Sám si slova i odvozuje, a i když to není třeba zrovna gramaticky správně, je to minimálně logické a někdy se tomu opravdu divím. Jako když si odvodil, že infinitiv od slov "stojí" nebo "bojí" je "stojit" a "bojit". :D Máme z této oblasti vážně velkou radost.
Toník miluje děti. Preferuje kamarády co nejbližší jeho věku, s těma si rozumí nejvíc a je schopný si s nimi i hezky hrát a dělat lumpárny. Má ale rád i všechny děti mladší a miminka, to asi díky tomu, že má mladší sestřičku. Rád tráví čas taky s o dost staršími dětmi zhruba od šesti let výš, těch ale kolem sebe zas až tolik nemáme. Jediný "problém" má někdy s dětmi trochu staršími (tak od 2,5 do 5 let). Těch se většinou spíš bojí, že jsou hlučnější, rychlejší a silnější, berou mu věci atd. Záleží teda hodně na jejich povaze, ale osobně tam ten nesoulad úplně citelně pozoruji. Dospělé má rád a je celkem družný i s cizími lidmi např. v šalině. Stydlivý zrovna není.
S Olívkou si hraje hezky, jen výjimečně musíme jeho chování k ní nějakým způsobem korigovat, už se naučil být k ní citlivý a neubližuje jí. Rád ji rozesmívá, když na ni dělá třeba "bababa" nebo jí ukazuje, jak umí skákat. Ona se tomu hrozně moc směje, Toník to komentuje slovem "líbí" a to jsou opravdu krásné momenty. Má také hodně kamarádů, všechny zná jménem (a bezpečně i jejich rodiče) a ptá se na ně, třeba kdy za nimi půjdeme a podobně. Je s nimi opravdu šťastný. Pořád je hodně kontaktní a je rád, když může s kamarády jít za ruku nebo je objímat a opusinkovávat.
Denní režim, temperament a nějaké ty fyzické údaje
Toník váží zhruba 13 kg a měří 85,5 cm. Pořád je spíše menší a lehce těžší oproti dětem svého věku. Má už 18 zubů, čekáme tak už jen na horní pětky. Nutno říct, že ty spodní pětky se po dlouhé přípravě vyklubaly naprosto nepozorovaně, což je u nás nevídané. V posledním čtvrtroce byl Toník taky dost nemocný - nachlazení, horní cesty dýchací, nějaké střevní virózy a jedna laryngitida. Podle všeho se jedná o důsledek první zimy v kolektivu, tak teď už ho necháváme vyzdravit se mimo školkový kolektiv a těšíme se na jaro. Taky jsme Toníkovo dlouhé páčo vzali po Vánocích strojkem (KUK) a těstě před březnovými narozeninami jsme "škody" napravili podruhé u kadeřnice. Takže už je zase fešák.
V noci Toník spí zhruba od 8:30 do 6:30, v naprosté většině nocí (musí být teda plus minus zdravý) spí bez probuzení. A nejen to, dokonce se postupně stalo celkem obtížným ho něčím vyrušit a vzbudit, což je opravdu super! Po obědě spává dvě hodiny a tam ho regulérně musím budit, aby pak neprotahoval večer. A někdy je to i celkem oříšek.. Spí většinou v posteli, když se to plánovaně hodí, že mi usne po cestě odněkud, tak na terase v kočárku. Trampoty s Toníkovým uspáváním v jeho druhém roce jsem podrobněji popisovala TADY, dnes je to už zase lepší. Usíná rychleji a několikrát už usnul úplně sám jen po naší krátké přítomnosti. Takže i tady je pokrok měsíc po měsíci jasně patrný.
Jí pořád hezky a hodně a už si taky pomalu začíná vybírat nebo spíš diktovat, co by k jídlu chtěl. V oblibě má hlavně krupičku, suchý čerstvý rohlík (hlavně při nakupování v obchodě), mandarinky, polívky, toasty a přímo miluje rýži. Jinak sní téměř cokoliv, různě upravenou i syrovou zeleninu, maso, ryby, přílohy, pomazánky, nevím o ničem, co by vyloženě nejedl. Pije pořád dost málo, tak 3-4 dcl za den. Zbožňuje teď kakao, takže mu ho tak decku vaříme pravidelně ráno a po odpoledním spánku. Máme teď v oblibě tuhle kvalitní kořeňěnou mňamku od Sonnentoru.
Největší novinou posledního čtvrtroku je Toníkovo sbohem plínkám. Bez plínky přes den je zhruba od Vánoc, měsíc na to bez ní začal spát odpoledne a někdy v únoru jsme se odhodlali mu ji vzít i na noc. Byl prostě pokaždé suchý, i když se mi tomu nechtělo věřit. Ani ho na čurání v noci není třeba budit. Určitě to souvisí i s tím, jak celkově málo pije, nicméně je to prostě skvělé. Sem tam nějaká nehoda byla, ale to bych na prstech jedné ruky snad spočítala, takže velká radost. Kadit chodí na záchod, čůrá spíše do nočníku (a preferuje čůrání ve stoje jako chlap) a v poslední době se mu zalíbilo čůrat venku na travičku. :D O odplenkování chystám samostatný článek, tak vyhlížejte.
Toník je prostě náš super chlapík, což neznamená, že nás někdy i parádně nepotrápí. Radostí s ním máme ale určitě více než starostí. Neměnila bych jej za žádného jiného! ♥
Knížky má pořád rád, nejoblíbenější jsou Jaro atd., kde si momentálně ukazujeme hlavně vlaky a taky to, čím se od sebe odlišují jednotlivá roční období. Hodně se mu líbí taky Jak zvířata spí a Kozí pohádka, kterou si jako úplně první nechává číst. Jo a taky mám podezření, že už ji umí nazpaměť. Je totiž krátká a veršovaná a Toník básničky miluje. Sám už umí asi pět či šest básniček. (KUK) Taky s námi rád zpívá nebo chce, abychom zpívali my a on u toho tancuje.
Mezi zájmy vedou vlaky, určitě už předčily i zvířátka. Ta jsou sice pořád v kurzu, dopravní prostředky ale - v čele právě s vlaky - už určitě převažují. Na vlaky se chce pořád chodit dívat, tak chodíme. Jestli nás v této době potkáte na nádraží nebo ve vlaku, jak se vozíme z hlaváku do Židenic a zpět, není to náhoda. :) Toník dokonce přesně ví, kde jsou v Brně různé železniční mosty, nebo odkud jde na vlaky vidět, a neváhá nás na to pokaždé, když jedeme nebo jdeme okolo, upozornit. Chce se na ně dívat dokonce i na youtube, je to prostě vášeň.. Obě babičky navíc bydlí kousíček od tratí, takže i tam se jeho láska k vlakům prohlubuje. Kromě vlaků jsou super i šalinky a bagry. Jo a taky spolehlivě a s patřičným důrazem a radostí rozezná trolejbusy od autobusů.
Dále už pěkně rozeznává základní barvy. I když je stále pojmenovává špatně až náhodně, barevná víčka roztřídí správně. Taky umí počítat do deseti a pozná A, I a O. Řekne, jak se jmenuje celým jménem on a Olívka, a taky kolik mají oba dva roků.
Komunikace a sociální život
Komunikace a jazyk je u nás pořád úplně TOP dovednost. Toník mluví jako o život - slovesa, předložky, čtyřslabičná slova, delší věty (i o sedmi slovech třeba), skloňování a časování, prostě všechno. Vše komentuje, ptá se a konverzace s ním je opravdu smysluplná a velmi uspokojivá. Sám si slova i odvozuje, a i když to není třeba zrovna gramaticky správně, je to minimálně logické a někdy se tomu opravdu divím. Jako když si odvodil, že infinitiv od slov "stojí" nebo "bojí" je "stojit" a "bojit". :D Máme z této oblasti vážně velkou radost.
Toník miluje děti. Preferuje kamarády co nejbližší jeho věku, s těma si rozumí nejvíc a je schopný si s nimi i hezky hrát a dělat lumpárny. Má ale rád i všechny děti mladší a miminka, to asi díky tomu, že má mladší sestřičku. Rád tráví čas taky s o dost staršími dětmi zhruba od šesti let výš, těch ale kolem sebe zas až tolik nemáme. Jediný "problém" má někdy s dětmi trochu staršími (tak od 2,5 do 5 let). Těch se většinou spíš bojí, že jsou hlučnější, rychlejší a silnější, berou mu věci atd. Záleží teda hodně na jejich povaze, ale osobně tam ten nesoulad úplně citelně pozoruji. Dospělé má rád a je celkem družný i s cizími lidmi např. v šalině. Stydlivý zrovna není.
S Olívkou si hraje hezky, jen výjimečně musíme jeho chování k ní nějakým způsobem korigovat, už se naučil být k ní citlivý a neubližuje jí. Rád ji rozesmívá, když na ni dělá třeba "bababa" nebo jí ukazuje, jak umí skákat. Ona se tomu hrozně moc směje, Toník to komentuje slovem "líbí" a to jsou opravdu krásné momenty. Má také hodně kamarádů, všechny zná jménem (a bezpečně i jejich rodiče) a ptá se na ně, třeba kdy za nimi půjdeme a podobně. Je s nimi opravdu šťastný. Pořád je hodně kontaktní a je rád, když může s kamarády jít za ruku nebo je objímat a opusinkovávat.
Toník váží zhruba 13 kg a měří 85,5 cm. Pořád je spíše menší a lehce těžší oproti dětem svého věku. Má už 18 zubů, čekáme tak už jen na horní pětky. Nutno říct, že ty spodní pětky se po dlouhé přípravě vyklubaly naprosto nepozorovaně, což je u nás nevídané. V posledním čtvrtroce byl Toník taky dost nemocný - nachlazení, horní cesty dýchací, nějaké střevní virózy a jedna laryngitida. Podle všeho se jedná o důsledek první zimy v kolektivu, tak teď už ho necháváme vyzdravit se mimo školkový kolektiv a těšíme se na jaro. Taky jsme Toníkovo dlouhé páčo vzali po Vánocích strojkem (KUK) a těstě před březnovými narozeninami jsme "škody" napravili podruhé u kadeřnice. Takže už je zase fešák.
V noci Toník spí zhruba od 8:30 do 6:30, v naprosté většině nocí (musí být teda plus minus zdravý) spí bez probuzení. A nejen to, dokonce se postupně stalo celkem obtížným ho něčím vyrušit a vzbudit, což je opravdu super! Po obědě spává dvě hodiny a tam ho regulérně musím budit, aby pak neprotahoval večer. A někdy je to i celkem oříšek.. Spí většinou v posteli, když se to plánovaně hodí, že mi usne po cestě odněkud, tak na terase v kočárku. Trampoty s Toníkovým uspáváním v jeho druhém roce jsem podrobněji popisovala TADY, dnes je to už zase lepší. Usíná rychleji a několikrát už usnul úplně sám jen po naší krátké přítomnosti. Takže i tady je pokrok měsíc po měsíci jasně patrný.
Největší novinou posledního čtvrtroku je Toníkovo sbohem plínkám. Bez plínky přes den je zhruba od Vánoc, měsíc na to bez ní začal spát odpoledne a někdy v únoru jsme se odhodlali mu ji vzít i na noc. Byl prostě pokaždé suchý, i když se mi tomu nechtělo věřit. Ani ho na čurání v noci není třeba budit. Určitě to souvisí i s tím, jak celkově málo pije, nicméně je to prostě skvělé. Sem tam nějaká nehoda byla, ale to bych na prstech jedné ruky snad spočítala, takže velká radost. Kadit chodí na záchod, čůrá spíše do nočníku (a preferuje čůrání ve stoje jako chlap) a v poslední době se mu zalíbilo čůrat venku na travičku. :D O odplenkování chystám samostatný článek, tak vyhlížejte.
Toník je prostě náš super chlapík, což neznamená, že nás někdy i parádně nepotrápí. Radostí s ním máme ale určitě více než starostí. Neměnila bych jej za žádného jiného! ♥
Komentáře
Okomentovat