Včera večer se Toníkovi nechtělo spát. Strávila jsem s ním v ložnici uspáváním (na střídačku s Nekorektním) snad dvě hodiny.
Toník byl celou dobu veselý a hravý, takže se člověk doopravdy nemohl zlobit. :) Má u postýlky takový závěs a s ním ho moc baví si před spaním hrát a blbnout. Já říkám, že si hraje na princeznu.
A co dělají Vaše děti když se jim ještě nechce spát? Klidně mi to napište do komentářů pod tenhle post, ať můžu porovnat. :)
Teď už nemá Matěj na vybranou- v osm je pohádka, pusinky a postýka, takže když se mu nechce spinkat, "povídá" svým usínáčkům "pohádky". Ale dřív (do 9.m) jen koukal kolem sebe, žužlal si prsty a my se mohli s tátou zbláznit, jak nás bolela záda od nošení a houpání. Když jsme položili, spustil samozřejmě sirénu. :)
OdpovědětVymazatKrása! :) Jsem zvědavá, co nás v tomto ohledu ještě čeká. Zdá se mi teda, že se to s věkem spíš znáročňuje. :D
VymazatKdyž se Tádovi nechce spát, odchází do obýváku za tátou, já zůstávám ležet, za nějakou dobu přijde. Někdy mezi námi takhle pendluje celý večer :-) Dnes usnul hned napoprvé :-)
OdpovědětVymazatZdraví,
Jana
Tak to zní jako super systém, Jani! :D Jsem zvědavá, jaké to bude, až bude Toník větší... Ještě nás čeká hodně nového.
VymazatPodle mě nemá cenu nutit děti k spánku, když se jim nechce. Proto moje Lili s námi zůstává, dokud nezačne zívat a teď už ve 2 letech oznámí "hají" a odchází spát. Je tak unavená, že uděláme hygienu, přestrojíme do pyžamka a usíná, nemusím u ní už moc být. Dříve jsem také musela čekat, až zaspí (ne dlouho), ale nikdy jsem neměla přesně stanovený čas, kdy se odchází do postýlky. Pamatuji si, že když jsem byla malá, taky jsem neměla ráda chození spát po večerníčku. Pokud chcete, aby šly děti spát dřív, musejí se jednoduše utahat nejlépe pobytem venku, plaváním, popř. vynecháním spánku přes den, Lili nespí od 2 let přes den. Samozřejmě kluci jsou jiní v mnoha ohledech, jak jsem vypozorovala u kamarádek. Také jsem si všimla, že pro její spokojenost je důležité cítit, že je u mě, ne v zamřížované postýlce (kterou jsem v dětství nenáviděla, svoboda byla pro mě důležitá), proto jsem udělala kompromis. Její postýlka je hned vedle mé a na té straně otevřená bez mříže, takže když potřebuje cítit maminku, natáhne ručičku a ví, že tam jsem a nevzbudí se, takže jsem neměla nikdy probdělé noci. Dětičky se postupně osamostatní samy. Pro šťastný vývoj dítěte je podle mě důležité vnímat jeho potřeby, ale na druhou stranu nezapomínat na ty svoje, učit dítě samostatnosti (hlavně ve hře) a řídit se intuicí, ne návody, protože každé dítě je jiné, návody by měly složit jen jako inspirace...toť moje dobrá zkušenost :-)
OdpovědětVymazatAlena
Ano, tak to máme stejně - řešení postýlky, dobrovolnou večerku i obecný náhled. :) I přesto se mi ale stane, že beru na hygienu a převlečení zívající oči si mnoucí miminko, které pak v posteli po kojení záhadně ožije a je schopné se klidně hodinu a víc ještě veselit. To byl přesně tento případ. Tak nevím, zda to špatně odhaduji nebo dostane energii z mléčka nebo je to jen náhoda nebo se to s věkem změní... Uvidíme! Každopádně díky, za pěkný příspěvek do diskuze a zdravím!
Vymazat