Spolu s tím, jak Toník roste a prudce se zvyšují jeho dovednosti, snažím se s ním zdolávat i nové milníky v jídle. Jídlo do ruky (v angličtiě nazýváno trefně "finger food") je super. Když budete o finger food něco vyhledávat, vězte, že hlavně v angličtině existuje hromada parádní inspirace. Jako příklad přidávám pár tipů z mého oblíbeného Pinterestu.
Obecně si myslím, že je to vážně perfektní období. Dítě postupně opouští to, že je jen pasivně krmeno, a začíná se živit samo. Teda... vyžaduje to samozřejmě nějakou přípravu. S čím je potřeba počítat:
1) Nepořádek
No, kdyby jen nepořádek, někdy je to doslova masakr. Toník má, jako snad všechny děti, ze samostatného jídla obrovskou radost a všechno chce zkoumat. Takže jídlo mačká, patlá, háže na zem, ochutnává, pak zase vyndává z pusy, nabízí mi ho, atd. Připravte se na to psychicky - určitě není moc vhodné za takovéto chování dítě nějak extra kárat. Zkuste ho spíš jen lehce usměrňovat a myslete na to, že to je pro něj úplně nový svět a že chce zkrátka vše objevit a zkusit. A počítejte s nutností úklidu - židle, stolu, země, širšího okolí a taky celého dítka. :)
2) Dítě toho pravděpodobně nesní tolik, jako ze lžičky
Mám ozkoušeno, že když se Toník krmí sám, sní toho zhruba větší polovinu (na váhu) oproti situaci, kdy ho klasicky krmíme lžičkou. Je to jasné, jídlo je třeba kousat, žužlat, trochu s ním bojovat, a to jednoho vyčerpá. A taky zasytí úplně jinak.
3) Možná to nebude jíst vůbec
I s tím počítejte. Když nebude nálada, dítko si nedá vůbec nebo bude chtít spíše krmení. Na tom není nic zvláštního. Někdy prostě skončíme u toho, že ty kousky banánu Toníkovi strkám jeden po druhém do pusy já. (Aspoň si procvičuje žvýkání, si říkám...) Píšu to tady hlavně proto, abyste nebyli zklamaní, když budete něco extra spešl vyvařovat a dítko si to pak nedá nebo to jen rozplatlá okolo. Radši s touto možností prostě počítejte předem.
Dnes se podělím o super zeleninové placičky, co měl Toník ve čtvrtek. Bezva je na nich to, že jsou rychlé a chutnají nejen dětem, takže se s nimi nemusíte dělat speciálně jen pro dítě. Pochutná si celá rodina.
A je tam toho samozřejmě mnohem, mnohem víc. Kuk.
Obecně si myslím, že je to vážně perfektní období. Dítě postupně opouští to, že je jen pasivně krmeno, a začíná se živit samo. Teda... vyžaduje to samozřejmě nějakou přípravu. S čím je potřeba počítat:
1) Nepořádek
No, kdyby jen nepořádek, někdy je to doslova masakr. Toník má, jako snad všechny děti, ze samostatného jídla obrovskou radost a všechno chce zkoumat. Takže jídlo mačká, patlá, háže na zem, ochutnává, pak zase vyndává z pusy, nabízí mi ho, atd. Připravte se na to psychicky - určitě není moc vhodné za takovéto chování dítě nějak extra kárat. Zkuste ho spíš jen lehce usměrňovat a myslete na to, že to je pro něj úplně nový svět a že chce zkrátka vše objevit a zkusit. A počítejte s nutností úklidu - židle, stolu, země, širšího okolí a taky celého dítka. :)
2) Dítě toho pravděpodobně nesní tolik, jako ze lžičky
Mám ozkoušeno, že když se Toník krmí sám, sní toho zhruba větší polovinu (na váhu) oproti situaci, kdy ho klasicky krmíme lžičkou. Je to jasné, jídlo je třeba kousat, žužlat, trochu s ním bojovat, a to jednoho vyčerpá. A taky zasytí úplně jinak.
3) Možná to nebude jíst vůbec
I s tím počítejte. Když nebude nálada, dítko si nedá vůbec nebo bude chtít spíše krmení. Na tom není nic zvláštního. Někdy prostě skončíme u toho, že ty kousky banánu Toníkovi strkám jeden po druhém do pusy já. (Aspoň si procvičuje žvýkání, si říkám...) Píšu to tady hlavně proto, abyste nebyli zklamaní, když budete něco extra spešl vyvařovat a dítko si to pak nedá nebo to jen rozplatlá okolo. Radši s touto možností prostě počítejte předem.
Dnes se podělím o super zeleninové placičky, co měl Toník ve čtvrtek. Bezva je na nich to, že jsou rychlé a chutnají nejen dětem, takže se s nimi nemusíte dělat speciálně jen pro dítě. Pochutná si celá rodina.
U nás to bylo tak, že nám z předešlého dne přebývala nějaká už uvařená zelenina - konkrétně dvě a půl bulvy červené řepy a asi dvě petržele. Jinak teda se dá k receptu použít samozřejmě zelenina čerstvá a libovolné druhy a jejich kombinace - květák, brokolice, cuketa, mrkev, petržel, řepa, kapusta, apod.
Uvařenou zeleninu jsem nastrouhala na hrubo, přidala jsem k ní jednu malou nasekanou cibulku, dvě vajíčka, majoránku a trochu strouhanky (asi 2 lžíce). Špatné taky není strouhanku nahradit třeba ovesnými vločkami, lepší budou drcené.
Pak jsem odebrala porci pro miminkovy placičky - v našem případě asi 100 g. Jako přílohu k plackám měl vařené brambory (50g). I když běžně obědvá jídlo o cca 180 g, počítala jsem už dopředu s tím, že takto toho s ní méně, než když ho krmím.
Do zbytku hmoty na placky, který už byl určený jen pro mě a Nekorektního, jsem pak ještě přidala sůl, pepř a vymačkaný česnek.
Pak jsem tvarovala placičky, byl z toho asi plech a půl. Pro miminko jich bylo 5 a zbytek pro nás.
Miminčí "řadu" placiček jsem si pro jistotu označila párátkem, aby to nějak nepopletla.
Placičky se pak pekly v troubě na pečícím papíře (bez tuku) asi 15 - 20 minut.
Placky nám všem třem moc chutnaly. Toník snědl dvě sám a zbylými třemi se nechal nakrmit. K tomu vařené brambory a s obědem jsme byli spokojení všichni.
A co vy? Jaký máte se svými dětmi oblíbený či ozkoušený finger food? Napište mi komentář nebo třeba na Facebooku. Moc ráda se nechám inspirovat.
Placičky vypadají skvěle, se mi sbíhají sliny, nechám se inspirovat ;-)
OdpovědětVymazatSuper! Klidně se pak pochlub, jak malé chutnalo.
Vymazat