Bětuška ~ devítiměsíční

Alžbětka má tři čtvrtě roku. No to je něco, že? Máme za sebou čtvrtrok, který je snad u všech dětí ten úplně nejintenzivnější a nejpřevratnější co se nových dovedností týče. Bětuška je stále sladká a hodná a i když už začíná projevovat nějakou tu vlastní vůli (s tím bude ještě mrzení :D ), pořád je malinká a je to s ní hrozně jednoduché.

Bětuška na rozdíl od obou starších dětí vůbec nenajela na takové ty klasické dva spánky za den. Takže spaní mívá všelijaké. Většinou si dá jeden hlavní spánek cca od 10 či 11 tak na 3 hodiny, někdy i déle. A pak odpoledne kolem čtvrté až páté přidá ještě jednu půlhodinku. Tu někdy taky úplně vynechá. Takže každý den je to s ní trochu jinak no.

V noci spí zhruba od půl deváté do sedmi do rána. V poslední době ale mám co dělat, aby se mi ji nějak podařilo uložit. Hodně to finální usnutí oddaluje, uspávání protahuje a když usne, klidně se za pár minut zase vzbudí. Zkrátka je to cca do 11 hodin s ní takový ukládací maraton. Jakmile spíme my, spí už pak dobře, to se do rána vzbudí na kojení třeba jen jednou nebo dvakrát.

V noci spí s námi v posteli, na denní spaní ji ukládám do kočárku a dávám spát na terasu. Když mi v kočárku spí "někde v pohybu", většinou se po půl hodině budí, zatímco když kočárek stojí, tak spí dlouho. Prý to většinou mají děti naopak, takže máme zase něco extra. :) Hezky spí taky v autě, takže i do třetice máme ideální cestovní dítě. Haha.

Zato v šátku či  v Kibi mi usne málokdy, většinou, když už je hodně hotová, a vydrží v něm taky spát max. tu půlhodinu. To je velký rozdíl oproti starším dětem v jejím věku, hlavně oproti Olívce, která v šátku strávila bděním a hlavně spaním fakt hodně času během prvních 9 měsíců jejího života. (Bylo to strašně praktické, když k tomu měl člověk doma ještě starší dítě do dvou let).

Když je vzhůru, celkem se zabaví i sama, plazí se po bytě, sem tam popoleze, něco krámuje, hraje si. Ráda si hraje v přítomností dětí, třeba s nimi v pokojíčku, to je pak úplně super. Je společenská a zvědavá. Samozřejmě je hrozně ráda, když si někdo hraje s ní, schovává se jí, dělá obličeje, atd. To je úplně v sedmém nebi. Bdělá taky celkem dost vydrží v kočárku, ale musí z něj vidět. To prakticky znamená, že v korbě jezdila dost na břiše (jako kdysi Toník). Případně ve sporťáku ji už trochu přizvednu (ale to až teď, kolem 10. měsíce).

Válení sudů jako metoda přesunu se u Bětky moc nekonalo (starší to oba milovali, hlavně Toník). V sedmi měsících zjistila, jak se může plazit, a pak už se plazila a plazila. Mezi osmým a devátým měsícem už taky strávila hodně času na kolínkách, ale na nějaké lezení to moc nevypadalo. Nakonec se to naučila, když jsme se vyskytli na vhodném povrchu (třeba gymnastická tělocvična v Sokolu, tam se jí to trénovalo fakt dobře).

V devíti měsících už trošku leze, zatím pomalu, žádné sprinty. Poměr lezení : plazení je asi tak 30 : 70. Sezení zatím nic, ani šikmý sed, vůbec. Místo toho objevila kouzlo kleku, takže si to trochu obešla no. Zatím ji nechávám být. Než dovršila devět měsíců, tak si z kleku taky zvládla už několikrát stoupnout (a spadnout), takže hádejte, jaké období nám teď začíná? :)

Ano, přesně tak, je to období pádů a období vrhání se dolů z vyvýšených míst po hlavě a rukách. Intenzivně jsem zahájila výuku slízání po nohách, ale zatím nic. :) Jinak s ručkama je celkem šikovná, hraje si, sebere i drobné předměty, bouchá o sebe kostkami. Už slyší na jméno. Umí na požádání udělat paci paci. Prokazatelně rozumí několika slovům jako táta, Toník, Olívka, Edgar, ne, pojď a podobně. Opakuje širokou škálu slabik a zvuků včetně intonace. Když je z něčeho zoufalá a chce ke mě na ruce, volá "mammm".

Mám ohromnou radost, že Bětka je pořád hodně veselé miminko. Pláče málokdy, a tím nám to dost ulehčuje. Krásně interaguje skoro s kýmkoliv, na koho má trochu času přivyknout u rodičů v náruči. Naprosto zbožňuje své sourozence, ta láska je úplně hmatatelná a fakt mě to hřeje u srdce, když to vidím. Vítá je velikánskou radostí a výskáním po ránu, po návratu domů nebo typicky Olívku po jejím odpoledním spánku. Děti jí pořád říkají "Atýsek" nebo "Piškůt" a strašně krásně tím matou cizí lidi. :)

Co se nemocí týče, Bětka s Toníkem v lednu prodělala spálu (naštěstí velmi brzy zachycenou a tudíž bez těch nepříjemných projevů), taky měla sem tam nějakou rýmu - nesnáší odsávání, to pláče a brání se seč jí síly stačí, chudáček. V zubech taky velký posun, aktuálně je na šesti kouscích - všechny jedničky a k tomu horní dvojky.

V devíti měsících Bětunda měřila tak 69 cm a vážila zhruba 7,4 kg. Stále je tedy z našich dětí v tomto věku nejkratší (i když s Olívkou srovnatelná) a celkem jistě nejlehčí. Olívka měla v jejím věku při podobné výšce kilo devět a Toník dokonce 10 při zhruba 4 centimetrech navíc k výšce. Za poslední čtvrtrok Alžbětka vyrostla jen o tři centimetry a o necelé kilo. Je to prcek. Tělesnou délkou i váhou k délce se pohybuje kolem 25. percentilu.

Bětka se aktuálně kojí asi tak 5x denně (na požádání) plus noc. K tomu třikrát denně baští příkrmy. Dopoledne bílý jogurt, který naprosto miluje. Obědvá po svém hlavním spánku, takže většinou kolem druhé hodiny, sní zhruba 70 g nějaké masozeleniny a konečně už jí nevadí i nějaká ta struktura, takže hurá. Trochu víc než její sourozenci v tomto věku holduje skleničkám. Je to pro mě v každodenním shonu pohodlnější a rychlejší. Kombinuju s tím, co mám pro ní zamraženo z vaření. Zatím jsem asi nepřišla na nic, co by ji vyloženě nešmakovalo. Každopádně nejvíc jí jede cokoliv, v čem jsou rajčata. Že by po mamince? :) Večer jí dávám cca 80 ml nemléčné kaše dělané jen do vody (stejně jí pak hned kojím). Připadá mi zbytečné do ní tlačit umělé mléko. Přes den a na cestách ráda zobne do ruky ovoce, křupky a už zkusila i rohlík. A dobrý. Takže dobrý!

♥