Uspávání dítěte je krásnou ukázkou toho, jak je každé dítě, každý rodič a každé nastavení mezi rodičem a dítětem úplně jiné. Někteří z Vás se mě ptali, jak to máme s Toníkem a jestli bych o tom nenapsala na blog. Tak tady to je, ale pozor, nečekejte žádný návod jak uspat dítě. Ten bohužel neznám, ráda se s Vámi ale podělím o to, jak to probíhalo a probíhá u nás.
Chcete trochu uvést do děje? Pak si určitě přečtěte TENTO příspěvek, který pojednává o Toníkově a mém spánku v našem prvním společném roce. Ve zkratce - úžasný první půlrok vystřídal dost děsivý druhý půlrok opepřený mým druhým těhotenstvím a završený nočním odstavením Toníka. Zhruba tady bych dnešním příspěvkem ráda navázala.
Toník má 11 měsíců, já jsem ve 4. měsíci těhotenství: odstavuji ho na noc
Noční odstavení pro nás bylo po všech předchozích zážitcích to nejlepší řešení, které opravdu skvěle zafungovalo. Bylo to samozřejmě i celkem těžké, ale ve zpětném zrcátku vidím, že nejtěžší bylo se k tomu rozhodnout a odhodlat.
První noc jako obvykle uspávám Toníka kojením. Při prvním probuzení asi za dvě hodiny ale už prso nedám. Toníka vezmu do náruče a chovám a on pláče a pláče, po asi dvaceti minutách chování a zpívání (a jeho pláče) usíná. Při pokládání do postýlky se ale bohužel probouzí a následuje dalších úplně stejných dvacet minut chování a zpívání a pláče. V tu chvíli už hodně pochybuji a váhám, zda prso radši nedat, ale přijde mi, že kdybych to udělala, celá tahle scéna by se díky tomu odehrála naprosto zbytečně. Ta představa se mi vůbec nelíbí. Toník usíná a spí asi pět hodin v kuse. V té době nevídáno neslýcháno. Při dalším probuzení opět místo kojení chovám, Toník trošku pláče a po pěti minutách usíná. Probouzí se pak po dalších pár hodinách, to bylo asi pět ráno, a prso mu už dávám, protože to už pro nás je taková "první snídaně". Pak ještě chvilku oba spíme.
Druhou noc je to podobné, jen při prvním probuzení pláče místo 2x 20 minut jen chviličku a pak spí až do pěti do rána, kdy posnídá prso, a dál spíme ještě tak dvě hodiny. Třetí noc už se neprobouzí a vstává až na tu snídani. To je celé. Toník začal spát celou noc. Dalších několik měsíců to pak bylo stejné - uspání prsem, jedno jediné probuzení nad ránem na mléčnou první snídani a ještě chvíle spánku. Samozřejmě se během té doby někdy stalo, že se v noci probudil, ale vždy jsme situaci zvládli jen pochováním a bylo. Tak jsme konečně začali spát. Oba dva.
Někdy časem jsme vypustili i tu první snídani a v noci se nekojil vůbec. Znamenalo to teda, že jsme spolu začali o hodně dřív vstávat, opravdu kolem té půl šesté třeba, ale celonoční spánek nám za to stál.
Toník má 14 měsíců, já jsem v 7. měsíci těhotenství: stěhujeme se z ložnice
Asi tři týdny před plánovanou rekonstrukcí tehdejšího obýváčku a tehdejší skladovací místnosti na současnou velkou ložnici s pracovnou (a následně tehdejší ložnice na současný dětský pokoj) se s Nekorektním zkoušíme přestěhovat na noc do obýváku na rozkládací gauč. Toník se totiž zase občas v noci budí a hlavně to chceme vyzkoušet - proč ne? Vyzkoušíme a uvidíme. Nápad měl velký úspěch a Toník spí sám a mnohem lépe a déle něž předtím. Večer ho uspím kojením a položím do postýlky, která je přiražená k velké posteli. Když se ráno probudí, přeleze si na velkou postel, z ní pěkně sleze na zem a přijde za námi do obýváku. Takto nám to funguje dalších pár měsíců a my jsme díky tomu i připraveni na příchod miminka tak, jak jsme si to představovali. Samozřejmě se Toník někdy v noci vzbudí a zapláče, to pak za ním zajdu a pomůžu mu pochováním usnout.
V této době už taky odpoledne využívám k uspání výhradně kočárek. Toníka po obědě usadím do kočárku a povozím po terase, kde pak spí. Jediné kojení za den je tedy vždycky to na spaní večer. Popravdě si myslím, že už ani žádné mléko nemám, maximálně pak kapiček, večerní dudlání mu ale sebrat nechci, když nám to takhle pěkně vyhovuje a ničemu to nevadí.
Toník má 16 měsíců a já tři týdny do porodu: nadobro končíme s kojením
Toník dostává novou velkou postel a nějaký ten týden nato zkouším poprvé uspat úplně bez prsa. Mléko už nemám dlouho a několik dní po sobě pozoruji, že Toník už se neududává do spánku, ale po dudání prsa se nechá chovat až usne. Tak jo, to by mohl být konec kojení. Sedám k Toníkovi do postele, pokládám si Toníka na sebe, hlavou na své nohy a zpívám a povídám mu než usne, pak se zpod něj vysvobodím a odcházím, Toník spinká. Sbohem kojení. Tehdy jsem si ještě myslela, že po porodu se ke kojení možná vrátí, až uvidí, jak pije miminko. Nevadilo by mi to, nicméně celkem překvapivě o kojení už pak zájem nemá, já mu ho teda ani aktivně nenabízím, a jsem ve výsledku ráda.
Toník má 17 měsíců, já jsem v porodnici: poprvé na noc bez sebe
Bez maminky doma Toník usnul celkem v pohodě s Nekorektním, pak si rovnou i vystřihl premiéru spaní u babičky a taky bez nejmenších problémů. Doma spí ve své velké posteli se zábranou často celou noc. Uspávat ho chodím většinou já, když nemůžu kvůli miminku, tak Nekorektní. Někdy se v noci vzbudí a zapláče, to k němu chodí Nekorektní, já zůstávám v ložnici s Olívkou, která se zatím zabydlela v bývalé Toníkově postýlce.
Odpoledne se nám daří kočárek prostřídávat i s uložením do postele. Obou možností využíváme podle situace, já osobně jsem ráda, že mu jde usnout i v posteli a nejsme tak na kočárek vysloveně odkázaní. Nutno říci, že odpolední spánek výrazně zkracuje a že v posteli spí ještě kratší dobu. Z průměrně tříhodinového odpoledního spánku se dostáváme na dvě hodiny maximum. Taky někdy v této době se nám stává, že poprvé Toník sám od sebe únavou "odpadl", to když mermomocí spát jít nechtěl vůbec a radši chtěl koukat na písničky (a já mezitím kojila Olívku).
Toník má 19 měsíců: poprvé začíná spát s polštářem a peřinou
Někdy v této době se mu začíná líbit, že my dospělí máme na spaní polštář a peřinu. Do té doby o nic takového nejevil nejmenší zájem. Ba naopak, spal výhradně na břiše a čímkoliv jsem ho po usnutí přikryla, do půl hodiny se toho nějak zbavil. Vážně to neměl rád. Tak mu po asi dvou letech od jejich zakoupení konečně vytahujeme a povlíkáme jeho vlastní polštářek a peřinku. Je nadšen. S touto novinkou zároveň zavádíme, že při ukládání už jen ležíme vedle něho. Do té doby musel ležet na mě resp. na mojí noze.
Postel v pokojíčku je otočená čelem k oknu, aby ho nerušilo světlo (brzy ráno nebo při odpoledním spaní). Stále taky spinká se zábranou, kolem které se mimochodem fakt blbě od něj z postele leze, když konečně usne. Uspáváme každý večer cca půl hodiny šeptaným povídáním o tom, co se ten den dělo, šeptanýma básničkama a někdy jen naší tichou přítomností. Zhruba osm z deseti nocí uspávám já, aby se necítil miminkem odstrčený. Když to nejde, tak uspává Nekorektní, kterému to zároveň jde mnohem rychleji, málokdy tam je s ním déle než 10-15 minut. V noci za ním chodí taky on, když je to potřeba. Skóre nocí bez probuzení vs. noci s probuzením je tak 50:50. Zároveň tam s ním při nočním znovuuspávání Nekorektní celkem často usne úplně a až do rána.
Toník má 22 měsíců: sbohem zábrano
Dnes vše probíhá v podobném režimu. Postel jsme mu otočili, protože světlo mu už tolik nevadí (a je zima, takže světla v bytě celkově až tolik nemáme). Zábranu jsme dali pryč, protože už není potřeba. Ukládání probíhá pořád velmi podobně, jen je mnohem rychlejší. Toník dnes běžně usne po pár opakováních šeptané básničky na dobrou noc, málokdy tam jsme déle než 10-15 minut. (Dokonce i já!) Spí od cca 20:30 do půl sedmé či sedmé hodiny ráno. 2 ze 3 nocí bez probuzení. Jinak k němu chodí Nekorektní a velmi se snaží tam u něj nevytuhnout. Odpoledne spí Toník většinou v posteli a už jen tak hodinku či hodinku a čtvrt. No a my začínáme experimentovat zase s nějakým posunem, s novými způsoby ukládání. Zkoušíme už u něj neležet, ale spíš polosedět, případně odcházet z místnosti dříve, než úplně usne. Někdy nám tyto novinky projdou, ale ve většině případů zatím ne.
Jo a dnes zrovna testuji Toníkovo odpolední spaní úplně bez plenky, tak držte palce! A napište mi, jak to probíhá u vás! Jsem zvědavá.
Chcete trochu uvést do děje? Pak si určitě přečtěte TENTO příspěvek, který pojednává o Toníkově a mém spánku v našem prvním společném roce. Ve zkratce - úžasný první půlrok vystřídal dost děsivý druhý půlrok opepřený mým druhým těhotenstvím a završený nočním odstavením Toníka. Zhruba tady bych dnešním příspěvkem ráda navázala.
Toník má 11 měsíců, já jsem ve 4. měsíci těhotenství: odstavuji ho na noc
Noční odstavení pro nás bylo po všech předchozích zážitcích to nejlepší řešení, které opravdu skvěle zafungovalo. Bylo to samozřejmě i celkem těžké, ale ve zpětném zrcátku vidím, že nejtěžší bylo se k tomu rozhodnout a odhodlat.
První noc jako obvykle uspávám Toníka kojením. Při prvním probuzení asi za dvě hodiny ale už prso nedám. Toníka vezmu do náruče a chovám a on pláče a pláče, po asi dvaceti minutách chování a zpívání (a jeho pláče) usíná. Při pokládání do postýlky se ale bohužel probouzí a následuje dalších úplně stejných dvacet minut chování a zpívání a pláče. V tu chvíli už hodně pochybuji a váhám, zda prso radši nedat, ale přijde mi, že kdybych to udělala, celá tahle scéna by se díky tomu odehrála naprosto zbytečně. Ta představa se mi vůbec nelíbí. Toník usíná a spí asi pět hodin v kuse. V té době nevídáno neslýcháno. Při dalším probuzení opět místo kojení chovám, Toník trošku pláče a po pěti minutách usíná. Probouzí se pak po dalších pár hodinách, to bylo asi pět ráno, a prso mu už dávám, protože to už pro nás je taková "první snídaně". Pak ještě chvilku oba spíme.
Druhou noc je to podobné, jen při prvním probuzení pláče místo 2x 20 minut jen chviličku a pak spí až do pěti do rána, kdy posnídá prso, a dál spíme ještě tak dvě hodiny. Třetí noc už se neprobouzí a vstává až na tu snídani. To je celé. Toník začal spát celou noc. Dalších několik měsíců to pak bylo stejné - uspání prsem, jedno jediné probuzení nad ránem na mléčnou první snídani a ještě chvíle spánku. Samozřejmě se během té doby někdy stalo, že se v noci probudil, ale vždy jsme situaci zvládli jen pochováním a bylo. Tak jsme konečně začali spát. Oba dva.
Někdy časem jsme vypustili i tu první snídani a v noci se nekojil vůbec. Znamenalo to teda, že jsme spolu začali o hodně dřív vstávat, opravdu kolem té půl šesté třeba, ale celonoční spánek nám za to stál.
Toník má 14 měsíců, já jsem v 7. měsíci těhotenství: stěhujeme se z ložnice
Asi tři týdny před plánovanou rekonstrukcí tehdejšího obýváčku a tehdejší skladovací místnosti na současnou velkou ložnici s pracovnou (a následně tehdejší ložnice na současný dětský pokoj) se s Nekorektním zkoušíme přestěhovat na noc do obýváku na rozkládací gauč. Toník se totiž zase občas v noci budí a hlavně to chceme vyzkoušet - proč ne? Vyzkoušíme a uvidíme. Nápad měl velký úspěch a Toník spí sám a mnohem lépe a déle něž předtím. Večer ho uspím kojením a položím do postýlky, která je přiražená k velké posteli. Když se ráno probudí, přeleze si na velkou postel, z ní pěkně sleze na zem a přijde za námi do obýváku. Takto nám to funguje dalších pár měsíců a my jsme díky tomu i připraveni na příchod miminka tak, jak jsme si to představovali. Samozřejmě se Toník někdy v noci vzbudí a zapláče, to pak za ním zajdu a pomůžu mu pochováním usnout.
V této době už taky odpoledne využívám k uspání výhradně kočárek. Toníka po obědě usadím do kočárku a povozím po terase, kde pak spí. Jediné kojení za den je tedy vždycky to na spaní večer. Popravdě si myslím, že už ani žádné mléko nemám, maximálně pak kapiček, večerní dudlání mu ale sebrat nechci, když nám to takhle pěkně vyhovuje a ničemu to nevadí.
Toník má 16 měsíců a já tři týdny do porodu: nadobro končíme s kojením
Toník dostává novou velkou postel a nějaký ten týden nato zkouším poprvé uspat úplně bez prsa. Mléko už nemám dlouho a několik dní po sobě pozoruji, že Toník už se neududává do spánku, ale po dudání prsa se nechá chovat až usne. Tak jo, to by mohl být konec kojení. Sedám k Toníkovi do postele, pokládám si Toníka na sebe, hlavou na své nohy a zpívám a povídám mu než usne, pak se zpod něj vysvobodím a odcházím, Toník spinká. Sbohem kojení. Tehdy jsem si ještě myslela, že po porodu se ke kojení možná vrátí, až uvidí, jak pije miminko. Nevadilo by mi to, nicméně celkem překvapivě o kojení už pak zájem nemá, já mu ho teda ani aktivně nenabízím, a jsem ve výsledku ráda.
(Ze začátku mu s usínám bez prsa pomáhal plyšový medvídek)
Toník má 17 měsíců, já jsem v porodnici: poprvé na noc bez sebe
Bez maminky doma Toník usnul celkem v pohodě s Nekorektním, pak si rovnou i vystřihl premiéru spaní u babičky a taky bez nejmenších problémů. Doma spí ve své velké posteli se zábranou často celou noc. Uspávat ho chodím většinou já, když nemůžu kvůli miminku, tak Nekorektní. Někdy se v noci vzbudí a zapláče, to k němu chodí Nekorektní, já zůstávám v ložnici s Olívkou, která se zatím zabydlela v bývalé Toníkově postýlce.
Odpoledne se nám daří kočárek prostřídávat i s uložením do postele. Obou možností využíváme podle situace, já osobně jsem ráda, že mu jde usnout i v posteli a nejsme tak na kočárek vysloveně odkázaní. Nutno říci, že odpolední spánek výrazně zkracuje a že v posteli spí ještě kratší dobu. Z průměrně tříhodinového odpoledního spánku se dostáváme na dvě hodiny maximum. Taky někdy v této době se nám stává, že poprvé Toník sám od sebe únavou "odpadl", to když mermomocí spát jít nechtěl vůbec a radši chtěl koukat na písničky (a já mezitím kojila Olívku).
Někdy v této době se mu začíná líbit, že my dospělí máme na spaní polštář a peřinu. Do té doby o nic takového nejevil nejmenší zájem. Ba naopak, spal výhradně na břiše a čímkoliv jsem ho po usnutí přikryla, do půl hodiny se toho nějak zbavil. Vážně to neměl rád. Tak mu po asi dvou letech od jejich zakoupení konečně vytahujeme a povlíkáme jeho vlastní polštářek a peřinku. Je nadšen. S touto novinkou zároveň zavádíme, že při ukládání už jen ležíme vedle něho. Do té doby musel ležet na mě resp. na mojí noze.
Postel v pokojíčku je otočená čelem k oknu, aby ho nerušilo světlo (brzy ráno nebo při odpoledním spaní). Stále taky spinká se zábranou, kolem které se mimochodem fakt blbě od něj z postele leze, když konečně usne. Uspáváme každý večer cca půl hodiny šeptaným povídáním o tom, co se ten den dělo, šeptanýma básničkama a někdy jen naší tichou přítomností. Zhruba osm z deseti nocí uspávám já, aby se necítil miminkem odstrčený. Když to nejde, tak uspává Nekorektní, kterému to zároveň jde mnohem rychleji, málokdy tam je s ním déle než 10-15 minut. V noci za ním chodí taky on, když je to potřeba. Skóre nocí bez probuzení vs. noci s probuzením je tak 50:50. Zároveň tam s ním při nočním znovuuspávání Nekorektní celkem často usne úplně a až do rána.
Toník má 22 měsíců: sbohem zábrano
Dnes vše probíhá v podobném režimu. Postel jsme mu otočili, protože světlo mu už tolik nevadí (a je zima, takže světla v bytě celkově až tolik nemáme). Zábranu jsme dali pryč, protože už není potřeba. Ukládání probíhá pořád velmi podobně, jen je mnohem rychlejší. Toník dnes běžně usne po pár opakováních šeptané básničky na dobrou noc, málokdy tam jsme déle než 10-15 minut. (Dokonce i já!) Spí od cca 20:30 do půl sedmé či sedmé hodiny ráno. 2 ze 3 nocí bez probuzení. Jinak k němu chodí Nekorektní a velmi se snaží tam u něj nevytuhnout. Odpoledne spí Toník většinou v posteli a už jen tak hodinku či hodinku a čtvrt. No a my začínáme experimentovat zase s nějakým posunem, s novými způsoby ukládání. Zkoušíme už u něj neležet, ale spíš polosedět, případně odcházet z místnosti dříve, než úplně usne. Někdy nám tyto novinky projdou, ale ve většině případů zatím ne.
Jo a dnes zrovna testuji Toníkovo odpolední spaní úplně bez plenky, tak držte palce! A napište mi, jak to probíhá u vás! Jsem zvědavá.
Komentáře
Okomentovat