Dnes bych se ráda věnovala tématu, na které se chystám už dlouho, ale pořád jsem nemohla přijít na jeho správné pojetí - nedostatek spánku. Toto "prokletí" rodičovského údělu se vyhne málokomu a každý a každá z nás to snáší samozřejmě různě. Jak to se spánkem bylo a je u nás a proč je to důležité?
Dá se říct, že s Toníkem jsme po stránce spaní měli veliké štěstí. Jako malé miminko byl naprosto zlaté a spavé dítko. Pokud si to pamatuji správně (nesmějte se, pokud máte děti, tak asi víte, jak vlastní paměť v tomto dokáže šálit a ty špatné vzpomínky jaksi mazat), první dva měsíce spal v podstatě pořád. Nakojil se a spal, nakojil se a spal, pak chvilku koukal (to jsme dělali stovky fotek :D ) a pak se nakojil a zase spal.
V noci to s ním bylo dlouho podobné. Ano, budil se na kojení 2x, 3x, 4x někdy i 5x za noc - ale nakojil se a hned znovu usínal. Prakticky neznám situaci, kdy bych v noci musela chodit po bytě a uspávat plačící dítě houpáním a podobně. Prostě si vzal prso a dudal až usnul.
I v téhle rané životní fázi občas plakal, trápilo ho bříško nebo podobně. Všemu ale pomohlo vždy prso nebo v nejhorším pět kapiček Espumisanu. Hodně rodičů má mnohem horší zkušenosti s malým miminkem a spánkem, u nás to bylo všechno vlastně fajn. První půlrok jako matka jsem spala průměrně okolo 7 hodin denně - luxus!
Jakmile se naučil otáčet (4. - 5. měsíc?), vyžadoval spaní na břiše a spí tak dodnes. Dokonce jsem ho musela ukládat na břicho i do kočárku, pokud chtěl spát, jinak bylo zle. Už sice přes den nespal tolik, spal 2x až 3x, ale zato v dlouhých cca dvouhodinových intervalech, a v noci taky super. Celková doba nočního spánku se zkrátila, ale režim nakojení - usnutí byl stále velmi příjemný. Těch 6 - 7 hodin denně jsem kolem jeho půl roku spala určitě.
Dá se říct, že s Toníkem jsme po stránce spaní měli veliké štěstí. Jako malé miminko byl naprosto zlaté a spavé dítko. Pokud si to pamatuji správně (nesmějte se, pokud máte děti, tak asi víte, jak vlastní paměť v tomto dokáže šálit a ty špatné vzpomínky jaksi mazat), první dva měsíce spal v podstatě pořád. Nakojil se a spal, nakojil se a spal, pak chvilku koukal (to jsme dělali stovky fotek :D ) a pak se nakojil a zase spal.
V noci to s ním bylo dlouho podobné. Ano, budil se na kojení 2x, 3x, 4x někdy i 5x za noc - ale nakojil se a hned znovu usínal. Prakticky neznám situaci, kdy bych v noci musela chodit po bytě a uspávat plačící dítě houpáním a podobně. Prostě si vzal prso a dudal až usnul.
I v téhle rané životní fázi občas plakal, trápilo ho bříško nebo podobně. Všemu ale pomohlo vždy prso nebo v nejhorším pět kapiček Espumisanu. Hodně rodičů má mnohem horší zkušenosti s malým miminkem a spánkem, u nás to bylo všechno vlastně fajn. První půlrok jako matka jsem spala průměrně okolo 7 hodin denně - luxus!
Jakmile se naučil otáčet (4. - 5. měsíc?), vyžadoval spaní na břiše a spí tak dodnes. Dokonce jsem ho musela ukládat na břicho i do kočárku, pokud chtěl spát, jinak bylo zle. Už sice přes den nespal tolik, spal 2x až 3x, ale zato v dlouhých cca dvouhodinových intervalech, a v noci taky super. Celková doba nočního spánku se zkrátila, ale režim nakojení - usnutí byl stále velmi příjemný. Těch 6 - 7 hodin denně jsem kolem jeho půl roku spala určitě.
(Ano, i zde spí dítě.. jak jinak než na břiše)
Postupně se ale jeho noční spaní začalo kolem 7. či 8. měsíce rapidně zhoršovat. Přes den stále stejné - dva spánky po cca dvou hodinách, v noci se ale budil čím dál tím častěji. Každé dvě hodinky nejpozději chtěl na prso, které často jen tak dudlal, ale jakmile jsem ho odpojila, byl vzhůru. Několikrát chtěl být v noci vzhůru a hrát si, třeba i dvě hodiny.
Prostě spolu s tím, jak se začal prudce psychomotoricky rozvíjet - plazení, sezení, stoupání, lezení, asi potřeboval zážitky nějak zpracovávat a stále se budil. Nijak zvlášť nefungovalo ani mít ho přímo v posteli, dudlíka ani láhev nikdy nechtěl, tak jsem prostě musela vydržet. Průměrný spánek za noc se u mě pomalu dostával lehce pod 6 hodin.
No a pak jsem otěhotněla a situace se opravdu zdramatizovala. Já jsem byla i bez toho stále unavená, Toník mi navíc nedal v noci spát, přes den se to na mě hrozně podepisovalo, situace se stávala vyloženě neudržitelnou. Málokdy jsem spala víc jak 5 hodin za noc. Dlouhodobý nedostatek spánku ale není žádná sranda.
Co všechno se Vám stane, pokud delší dobu trpíte nedostatkem spánku?
- zhorší se Vám reflexy, bez spánku jste pomalí a nešikovní asi jako po požití alkoholu, což může být nepříjemné, ale i nebezpečné
- zvýší se Vám úroveň stresových hormonů a také tlak
- je pro Vás těžké se soustředit, selhává paměť, mozek se Vám neregeneruje a dokonce nevratně přicházíte o mozkové buňky
- začnete přibírat - v těle se Vám tvoří nedostatečné množství leptinu (hormon navozující pocit sytosti a regulující ukládání tuků), stále se nemůžete "dojíst", honí Vás mlsná a navíc pravděpodobněji sáhnete po nezdravém jídle, které rychle doplňuje energii
- jste nervózní a podráždění, často přecitlivělí, máte tendenci přikládat silné emoční významy i obyčejným věcem a vidět všechno dramaticky a černě
Naprostou většinu věcí mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Velmi nepříjemný je v kontextu péče o dítě hlavně poslední bod. Když jsem byla nevyspalá (což bylo skoro pořád), všechno mi přišlo černé, mnohem častěji jsem se nechávala Toníkem a vším okolo rozhodit, reagovala jsem prudce, třeba jsem se na něj za něco utrhla a pak mi to bylo hrozně líto, takže jsem pak litovala jeho i sebe a plakala. Často. Často jsem se také hádala s Nekorektním. Důležité je si uvědomit, že za vším tímto chováním je spánková deprivace. Zkrátka - kdybych byla vyspaná, reagovala bych jinak.
Co můžete dělat
Velmi zásadní je dostatečná podpora od lidí okolo Vás, především od partnera, který by na Vás v ideálním případě neměl tlačit, ale měl by se Vám snažit pomáhat. Potom jde prostě všechno lépe.
Neklaďte na sebe vysoké nároky, nepřetěžujte se, domácnost bude muset prostě počkat nebo se více zapojí jiní členové rodiny. Zásadní je, abyste zajistila vše okolo sebe a dítěte a taky abyste měla možnost odpočívat, vše ostatní je jen "nástavba".
Co nejvíce odpočívejte, a tím nemyslím jen chodit spát s dítětem. Pokud to jde, zajistěte si pro dítě hlídání a běžte si buďto lehnout nebo relaxujte jiným způsobem (procházka, kniha, vaření, šití, psaní, cokoliv Vás baví a u čeho odpočíváte). Velmi pomáhá jít na chvíli bez dítěte mimo domov, projít se nebo si sednout sama na kafe, do kina, apod.
Zkuste kvalitně jíst a nebojte se případně i nějakých vitamínových doplňků, pokud si po stránce jídla nevěříte. (U mě jako u dlouhodobě spánkově deprivované ženy, k tomu těhotné a navíc i kojící, jsou vitamíny momentálně základ.)
Pokud se skutečně necítíte psychicky v pořádku, promluvte si o tom s partnerem, s rodinou, s přáteli, nebo i s psychologem, s lékařem nebo s laktační poradkyní. Někdy stačí o tom jen mluvit.
Prostě spolu s tím, jak se začal prudce psychomotoricky rozvíjet - plazení, sezení, stoupání, lezení, asi potřeboval zážitky nějak zpracovávat a stále se budil. Nijak zvlášť nefungovalo ani mít ho přímo v posteli, dudlíka ani láhev nikdy nechtěl, tak jsem prostě musela vydržet. Průměrný spánek za noc se u mě pomalu dostával lehce pod 6 hodin.
No a pak jsem otěhotněla a situace se opravdu zdramatizovala. Já jsem byla i bez toho stále unavená, Toník mi navíc nedal v noci spát, přes den se to na mě hrozně podepisovalo, situace se stávala vyloženě neudržitelnou. Málokdy jsem spala víc jak 5 hodin za noc. Dlouhodobý nedostatek spánku ale není žádná sranda.
Co všechno se Vám stane, pokud delší dobu trpíte nedostatkem spánku?
- zhorší se Vám reflexy, bez spánku jste pomalí a nešikovní asi jako po požití alkoholu, což může být nepříjemné, ale i nebezpečné
- zvýší se Vám úroveň stresových hormonů a také tlak
- je pro Vás těžké se soustředit, selhává paměť, mozek se Vám neregeneruje a dokonce nevratně přicházíte o mozkové buňky
- začnete přibírat - v těle se Vám tvoří nedostatečné množství leptinu (hormon navozující pocit sytosti a regulující ukládání tuků), stále se nemůžete "dojíst", honí Vás mlsná a navíc pravděpodobněji sáhnete po nezdravém jídle, které rychle doplňuje energii
- jste nervózní a podráždění, často přecitlivělí, máte tendenci přikládat silné emoční významy i obyčejným věcem a vidět všechno dramaticky a černě
Naprostou většinu věcí mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Velmi nepříjemný je v kontextu péče o dítě hlavně poslední bod. Když jsem byla nevyspalá (což bylo skoro pořád), všechno mi přišlo černé, mnohem častěji jsem se nechávala Toníkem a vším okolo rozhodit, reagovala jsem prudce, třeba jsem se na něj za něco utrhla a pak mi to bylo hrozně líto, takže jsem pak litovala jeho i sebe a plakala. Často. Často jsem se také hádala s Nekorektním. Důležité je si uvědomit, že za vším tímto chováním je spánková deprivace. Zkrátka - kdybych byla vyspaná, reagovala bych jinak.
Co můžete dělat
Velmi zásadní je dostatečná podpora od lidí okolo Vás, především od partnera, který by na Vás v ideálním případě neměl tlačit, ale měl by se Vám snažit pomáhat. Potom jde prostě všechno lépe.
Neklaďte na sebe vysoké nároky, nepřetěžujte se, domácnost bude muset prostě počkat nebo se více zapojí jiní členové rodiny. Zásadní je, abyste zajistila vše okolo sebe a dítěte a taky abyste měla možnost odpočívat, vše ostatní je jen "nástavba".
Co nejvíce odpočívejte, a tím nemyslím jen chodit spát s dítětem. Pokud to jde, zajistěte si pro dítě hlídání a běžte si buďto lehnout nebo relaxujte jiným způsobem (procházka, kniha, vaření, šití, psaní, cokoliv Vás baví a u čeho odpočíváte). Velmi pomáhá jít na chvíli bez dítěte mimo domov, projít se nebo si sednout sama na kafe, do kina, apod.
Zkuste kvalitně jíst a nebojte se případně i nějakých vitamínových doplňků, pokud si po stránce jídla nevěříte. (U mě jako u dlouhodobě spánkově deprivované ženy, k tomu těhotné a navíc i kojící, jsou vitamíny momentálně základ.)
Pokud se skutečně necítíte psychicky v pořádku, promluvte si o tom s partnerem, s rodinou, s přáteli, nebo i s psychologem, s lékařem nebo s laktační poradkyní. Někdy stačí o tom jen mluvit.
Co zachránilo moje duševní (a asi i fyzické) zdraví
U nás bylo spásou především noční odstavení Toníka. O tom, jak to probíhalo, bude některý z příštích příspěvků na blogu. Jinak musím přiznat, že u mě moc nefunguje chodit brzy spát, jelikož pak trpím pocitem, že nemám už vůbec žádný život. I proto se průměrná délka mého nočního spánku stále i dnes pohybuje okolo 5 - 6 hodin, což je stále hrozně málo. Zas je fajn, že je to oproti předchozí situaci většinou v delších intervalech např. jen s jedním hodinovým probuzením uprostřed noci.
Tak i tak mě ještě čeká hodně práce, protože cítím, že mi takovýto spánek dlouhodobě stále nestačí. Budu muset ještě některé své zvyky změnit, jinak to nepůjde. Budu Vás informovat o vývoji a všem z Vás, kteří jste také spánkově deprivovaní, držím palce!
U nás bylo spásou především noční odstavení Toníka. O tom, jak to probíhalo, bude některý z příštích příspěvků na blogu. Jinak musím přiznat, že u mě moc nefunguje chodit brzy spát, jelikož pak trpím pocitem, že nemám už vůbec žádný život. I proto se průměrná délka mého nočního spánku stále i dnes pohybuje okolo 5 - 6 hodin, což je stále hrozně málo. Zas je fajn, že je to oproti předchozí situaci většinou v delších intervalech např. jen s jedním hodinovým probuzením uprostřed noci.
Tak i tak mě ještě čeká hodně práce, protože cítím, že mi takovýto spánek dlouhodobě stále nestačí. Budu muset ještě některé své zvyky změnit, jinak to nepůjde. Budu Vás informovat o vývoji a všem z Vás, kteří jste také spánkově deprivovaní, držím palce!
Je to mazec, no. U nás má volné večery Táda. Já si jdu lehnout v 8 a čekám, až za mnou přijde. Do půl deváté je u mě a v devět spíme :-) osobní život mám, když Tádu někdo hlídá, což je díky babičkám docela často, tak se to dá :-)
OdpovědětVymazatJani, to je teda něco! O takovém systému slyším prvně, ale je super, že vám to funguje. To já bych nepřežila, jelikož jsem přirozeně sova. Mno.. Vezmeme-li do úvahy, že jsem už asi dva týdny nezvládla bez usnutí víc jak 15 minut společného večerního filmu, možná bych fakt měla udělat nějakou razantnější změnu v naší rutině..
VymazatMalý se budil od půl roka téměř denně co hodinu, dvě - a nikoli na kojení, ale s brekem, zuby, podněty. Pár dní před úplňkem i co 20 minut. Bylo to šílené a přežila jsem jen díky muži a pár vychytávkám, které taky píšu na blogu. V tuhle dobu jsem já usínala v 8 a do půlnoci-jedné ráno spala a vstávací šichtu měl tatínek. A pak do rána já. Teď mu budou dva a stejně se budí, někdy teda jen 1x, jindy ale vstávám třeba 4x...Ale už se to dá. Držím palce,ať se to zlepší.
OdpovědětVymazat