Dnes má Toník tři čtvrtě roku. Mohla bych tady každý měsíc psát povzdechy o tom, jak strašně rychle to uteklo. (Je to tak, vážně! Strašně rychle to uteklo.) To by ale asi nikoho moc nebavilo.
V devátém měsíci svého života toho Toník zvládl celkem hodně. Stal se profíkem v rychloplazení, umí se posadit, postavit, chodí okolo nábytku, přelézá překážky (nejčastěji moje nohy), říká své první slovo, rozumí slovu NE (i když moc neposlouchá), připlazí se na zavolání (většinou), umí palcem a ukazováčkem zvedat velmi malé předměty, umí sám sníst pár kousků jídla a má 8 zubů.
Taky sní všechno, co najde (např. různé drobky, chuchvalce, moje vlasy, kočičí granule), pořád by tahal za kabely a šňůry, někdy propadá separační úzkosti, spí nepředvídaně dlouho v nepředvídatelné časy, někdy chce být vzhůru uprostřed noci, krámuje všechny dostupné šuplíky, skříňky a poličky, pořád sebou šije, nenechá se pořádně obléct či přebalit a má tolik energie, že s přehledem utahá zároveň mámu, tátu i babičku a ještě se tomu směje.
Je prostě naše ♥.
Jaký byl Toníkův devátý měsíc?
Komentáře
Okomentovat