Všude se rodí ostošest (gratuluji, Leni!!) a já už delší dobu čekám na pár vhodných chvil k sepsání našeho druhého porodního příběhu. Několik z vás, mých drahých čtenářů, mi o to už psalo nebo říkalo osobně, tak jsem ráda, že dnes děti usnuly brzy a já se k tomu konečně můžu vrátit. Tak jaké to bylo podruhé? Celé těhotenství jsem byla hrozně zvědavá na druhý porod. Po tom prvním (o kterém si můžete přečíst ZDE ) jsem si dala několik předsevzetí, pár věcí jsem tentokrát chtěla jinak. Hlavně se mi pořád honilo hlavou, jestli bude druhý porod výrazně rychlejší a/nebo snazší, často jsem se někde dočetla, že druhý porod takový bývá, obzvláště pokud následuje tak brzy po prvním. No byla jsem plná očekávání, těšila jsem se a strach jsem neměla tentokrát žádný. Snad jen malou obavu z toho, na koho u porodu narazíme tentokrát. Protože na tom záleží opravdu hodně. Celé těhotenství bylo opět bezproblémové. Až na velmi mírné nevolnosti a výraznou únavu v prvním trimestru, křeče a bolest plosek...